Český zákon na ochranu oznamovatelů měl vytvořit bezpečný prostor pro lidi, kteří upozorní na korupci, podvody, manipulaci veřejných zakázek nebo jiné protiprávní jednání. Analýza organizace Kverulant ale tvrdí, že současné nastavení ochrany velké části podání nepomůže a nedokáže dostatečně rychle zabránit odvetě zaměstnavatele.
Z ochrany vypadlo přes 70 procent podání
Ministerstvo spravedlnosti přijalo od srpna 2023 do konce roku 2025 celkem 409 podání. Do působnosti zákona se podle zveřejněných statistik vešlo 122 z nich, tedy necelých 30 procent. V roce 2023 vyhovělo zákonnému testu 22 z 62 podání, v roce 2024 to bylo 59 ze 156 a v roce 2025 pouze 41 ze 191.
Vysoký podíl odmítnutých podání může znamenat, že lidé externí systém používají jako obecnou stížnostní schránku. Podle Kverulanta však může zároveň ukazovat, že podmínky zákona jsou příliš složité a oznamovatel bez právní pomoci nedokáže předem posoudit, zda se na jeho případ ochrana vztahuje.
Česko zaplatilo za zpoždění 2,3 milionu eur
Evropské státy měly směrnici o ochraně oznamovatelů převést do svého práva do prosince 2021. Česká republika termín nedodržela a zákon začal platit až 1. srpna 2023. Soudní dvůr Evropské unie následně v březnu 2025 uložil Česku jednorázovou sankci 2,3 milionu eur.
Rozsudek se týkal opožděného přijetí zákona, nikoli automaticky celé jeho obsahové podoby. Kverulant však kritizuje také fungování přijaté úpravy a žádá její novelizaci.
Pokuty jsou podle analýzy příliš nízké
V roce 2024 přijalo ministerstvo 22 podnětů k přestupkovému řízení a uložilo jednu pokutu 5 000 korun za odvetné opatření. V následujícím roce přišlo 21 dalších přestupkových podnětů a v jednom dříve zahájeném případu byla uložena pokuta 6 000 korun za opožděné vyrozumění oznamovatele.
Takové částky podle organizace jen obtížně odrazují velké společnosti nebo veřejné instituce. Pro oznamovatele přitom může odveta znamenat ztrátu zaměstnání, příjmu i profesní pověsti.
Chybí rychlá ochrana před odvetou
Zákon zakazuje odvetná opatření, nedává však úřadu jednoduchý nástroj, kterým by mohl okamžitě zastavit výpověď, přeřazení na horší práci nebo odebrání odměn. O platnosti výpovědi rozhoduje soud a spor může trvat dlouho.
Kverulant proto navrhuje zavést možnost rychlého pozastavení údajné odvety, povinné přijímání anonymních oznámení u veřejných institucí a velkých zaměstnavatelů a vznik nezávislého centra ochrany oznamovatelů. Inspiraci vidí například na Slovensku, kde může specializovaný úřad v některých případech pracovní opatření pozastavit.
Stát nemá jednotná data
Organizace upozorňuje také na roztříštěnost informací z vnitřních oznamovacích systémů. Počty oznámení je nutné zjišťovat u jednotlivých institucí a nelze jednoduše porovnat, zda nízká čísla znamenají málo protiprávního jednání, nedůvěru zaměstnanců, neznalost systému nebo obavy z odvety.
Podle závěru analýzy nebude skutečným měřítkem úspěchu počet vytvořených formulářů, ale počet závažných případů, které se podaří včas prověřit, a počet odvet, jimž stát dokáže zabránit.
