Alespoň jeden invazní nepůvodní druh vyskytující se v jejich zemi dokáže uvést pouze zhruba čtyřicet procent lidí. Vyplývá to z rozsáhlého celosvětového průzkumu, na kterém se podíleli vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Šetření mezi více než dvaceti tisíci respondenty navíc odhalilo, že podpora regulačních opatření je obecně nízká, a to zejména u obratlovců.
Průzkum v 54 zemích a na všech kontinentech
Invazní nepůvodní druhy patří celosvětově k hlavním příčinám úbytku biologické rozmanitosti a způsobují závažné ekologické, ekonomické i společenské škody. Efektivní řešení této problematiky však závisí nejen na samotných vědeckých metodách, ale také na postoji široké veřejnosti. Mezinárodní tým vědců z 18 zemí proto uspořádal standardizovaný průzkum, který zahrnul 54 států na všech světadílech. Dotazník byl k dispozici ve 23 jazycích a po finální kontrole dat poskytl odpovědi od 20 420 respondentů.
Odborníci v dotaznících zjišťovali, zda lidé dokážou přesně pojmenovat invazní druhy žijící v jejich zemi, jak tyto druhy vnímají a jaké formy regulace by byli ochotni podpořit. Výsledky přinesly zjištění, že povědomí o tomto globálním problému zůstává překvapivě malé.
„Nejvíce nás překvapilo, jak omezené je povědomí veřejnosti o biologických invazích, přestože invazní nepůvodní druhy představují globální environmentální problém. Pouze přibližně 40 % respondentů dokázalo uvést alespoň jeden invazní nepůvodní druh vyskytující se v jejich zemi,“ uvedla hlavní autorka studie Ana Novoa z Botanického ústavu AV ČR a španělského výzkumného centra Estación Experimental de Zonas Áridas (EEZA-CSIC).
Krysy, komáři a vodní hyacint mezi nejznámějšími
Účastníci průzkumu dohromady zmínili 225 různých invazních taxonů. Nejčastěji lidé jmenovali zástupce obratlovců. Z konkrétních organismů byly nejčastěji uváděny krysy rodu Rattus, komáři rodu Aedes a vodní rostlina tokozelka nadmutá (Pontederia crassipes).
Podle Petra Pyška z Botanického ústavu AV ČR je veřejné povědomí pro úspěšný management naprosto klíčové: „Pokud lidé nerozumějí tomu, proč jsou některé invazní druhy problémem a proč je jejich regulace potřebná, může být obtížné prosadit i opatření, která jsou z vědeckého hlediska dobře zdůvodněná.“
Znalosti ovlivňuje především věk a vzdělání
Z analýzy vyplynulo, že míra znalostí o invazních organismech nejsilněji souvisí s dosaženým vzděláním a věkem respondentů. Starší a vzdělanější lidé dokázali invazní nepůvodní druhy vyjmenovat mnohem častěji. Vyšší informovanost vědci zaznamenali také u obyvatel velkých měst.
Země původu dotazovaných přitom hrála překvapivě menší roli. Jak vysvětlil Sven Bacher z Univerzity ve Fribourgu ve Švýcarsku, často panuje předpoklad, že v oblastech s vysokým výskytem nepůvodních druhů budou lidé situaci vnímat intenzivněji. Výsledky studie však potvrdily, že rozhodující zůstává věk a vzdělání jednotlivce, nikoli geografická poloha.
Menší ochota regulovat obratlovce
Studie publikovaná ve vědeckém časopise iScience doložila přímou souvislost mezi znalostí problému a ochotou akceptovat zásahy v přírodě. Lidé, kteří dokázali alespoň jeden invazní druh uvést, vnímali biologické invaze častěji jako negativní jev a byli vstřícnější k jejich regulaci.
Celková podpora konkrétních zásahů však byla nízká. Většinu navržených opatření podpořila méně než polovina dotázaných. Výrazně nižší podporu měla opatření cílící na invazní obratlovce ve srovnání se zásahy proti rostlinám nebo hmyzu. Podle vědců to souvisí s přirozenými sympatiemi, které v lidech vyvolávají především savci.
Pavel Pipek z Botanického ústavu AV ČR v této souvislosti upozornil, že samotná komunikace nesmí sklouznout k povrchnímu nálepkování: „Řešením není jednoduše lidem říkat, že nepůvodní druhy jsou ‚špatné‘, protože špatné nejsou – jen se vinou člověka dostaly do oblastí, kam by se samy nikdy nerozšířily a kde mají zásadní negativní dopady. Je tedy třeba vysvětlovat, v čem tyto problémy spočívají a proč jsou navrhována konkrétní opatření.“
Autoři proto zdůrazňují nutnost zapojení škol, médií i environmentálního vzdělávání a zacílení osvěty na sektory spojené se šířením nepůvodních organismů, jako jsou zemědělství, lesnictví, akvakultura nebo cestovní ruch.
