Když se řekne Klobouky u Brna, mnohým se jako první vybaví právě větrný mlýn, který se hrdě vypíná na jižním návrší nad městečkem. Jeho silueta neodmyslitelně patří k obrazu zdejší krajiny. Málokdo si však dnes uvědomuje, že kdysi jich na klobouckých kopcích stálo mnohem více a že větrné mlýny sehrávaly v životě našich předků důležitou úlohu.
Větrné mlýny, lidově nazývané větřáky, byly důmyslným zařízením, které využívalo sílu větru k mletí obilí. Právě kopcovitá krajina jižní Moravy poskytovala pro jejich stavby a provoz příznivé podmínky.
Podle historických pramenů stálo v Kloboukách postupně až osm větrných mlýnů. Jejich počet se však s přibývajícími léty postupně snižoval. Ještě na konci 19. století se na jižních svazích městečka nacházely čtyři mlýny. V roce 1905 už zůstal pouze jediný – ten, který dnes znovu zdobí kloboucké návrší.
Tento mlýn byl postaven již v roce 1748 a původně patřil zábrdovskému klášteru. Po jeho zrušení vystřídal několik majitelů a od roku 1934 jej vlastnil František Bitomský.
Jednalo se o celodřevěný větrný mlýn německého typu, označovaný také jako sloupový či beraní. Stál na jižním kopci nad Kloboukami. Jeho půdorys měřil šest krát šest metrů a do výšky se tyčil 14,5 metru. Projekt jeho stavby připravil tesař Jan Rigler.
Když větřáku hrozil zánik
Rok 1938 se málem stal posledním rokem existence posledního klobouckého větřáku. Jeho majitel František Bitomský se totiž z finančních důvodů rozhodl mlýn rozebrat a získané dřevo prodat jako stavební materiál. Tím by Klobouky přišly o jednu ze svých nejvýraznějších dominant.
Naštěstí se proti tomuto záměru postavil Památkový úřad v Brně i samotná obec. Mlýn odkoupila Občanská záložna v Kloboukách, která zajistila financování jeho opravy. Od té doby už nesloužil svému původnímu účelu, ale především jako cenná historická památka.
Ani tím však jeho příběh neskončil. Dne 16. dubna 1945, v dramatických dnech osvobození Klobouk, byl mlýn zasažen a do základu vyhořel. Z kdysi hrdé stavby zůstalo jen prázdné místo a vzpomínky těch, kteří jej ještě pamatovali.
Větřák znovu povstal
Kloboučtí obyvatelé se však nechtěli smířit s tím, že jejich městečko navždy přijde o tak významnou dominantu. Myšlenka na obnovu mlýna postupně získala své příznivce a díky úsilí místních nadšenců se podařilo najít vhodného nástupce.
Podobný, již značně zchátralý větrný mlýn byl objeven v Pacetlukách na Kroměřížsku. Jeho hlavní části byly v roce 1982 převezeny do Klobouk, kde se začalo s náročnou obnovou.
V letech 1983 až 1985 dostal mlýn novou podobu na původním místě svého předchůdce z roku 1748. Slavnostního okamžiku se Kloboučtí dočkali 1. června 1985, kdy byl obnovený větřák zpřístupněn veřejnosti.
Dnes patří kloboucký větrný mlýn k významným technickým památkám jižní Moravy. Zachoval si také své vnitřní vybavení a zůstává funkční. Není tedy jen němým svědkem dávných časů, ale je živou připomínkou řemeslné zručnosti, důvtipu a pracovitosti našich předků.
A že mlýn hluboce zakořenil také v srdcích místních obyvatel, dokládají i lidové písně. O větrném mlýně se jich zpívá hned několik a některé znějí dodnes.
Jedna z nich nese příznačný název Klobócké mlén větrné.
Autor: Jara Novák





