Lékárenství je nejvíce podfinancovaný zdravotnický obor. V posledních 15 letech došlo ke snížení reálného příjmu lékáren ze zdravotního pojištění o více než 20 % a systém vůbec nezohledňuje řadu úkonů, které jsou běžnou a povinnou součástí práce lékárníků. Dalším dlouhodobým problémem je nerovnoměrné rozložení lékárenské sítě v České republice a neexistence pravidel pro vznik nových lékáren, byť lékárenství je základním pilířem systému zdravotní péče. Cílem České lékárnické komory je změna tohoto neudržitelného stavu, aby lékárna zůstala nejdostupnějším zdravotnickým zařízením pro všechny pacienty.
Vzhledem k neustálému nárůstu cen všech nákladů na provoz lékáren je stále složitější zachovat jejich provoz v malých obcích. Důvodem je především nespravedlivý systém, ve kterém jsou služby lékárny pojišťovnami hrazeny podle ceny vydaného léku, bez ohledu na objem poskytnuté péče. Konzultace s pacienty, telefonické konzultace s lékaři, náprava lékových chyb, kontrola pravosti léků, práce při likvidaci nepoužitelných léčiv a další služby, které denně poskytují zdravotníci v lékárnách pacientům, nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami vůbec. „Chceme, aby lékárenská péče zůstala nejdostupnější zdravotní službou pro všechny pacienty včetně těch, kteří nežijí ve velkých městech,“ přibližuje problematiku prezident České lékárnické komory Mgr. Aleš Krebs, PhD., a dodává: „Situace českého lékárenství je dlouhodobě neudržitelná. Naším cílem je, aby byly lékárny odměňovány spravedlivě, ne podle toho, jak levné nebo drahé léky vydávají. Systém by měl být nastaven tak, aby lékárny dokázaly udržitelně financovat svůj provoz a zajišťovat služby pro pacienty v dostatečném rozsahu a kvalitě.“
Co bude, když nebudou farmaceuti?
Neadekvátní systém financování s sebou nese i další problém: platy lékárníků rostou dlouhodobě velmi pomalu. Problémy mají především jedinečné lékárny v malých obcích, které jsou z ekonomických důvodů nuceny omezovat otvírací dobu nebo propouštět personál. „V lékárně v Dolní Dobrouči, kde pracuji, se s našimi pacienty velmi dobře známe, často si k nám chodí pro doporučení či radu. Myslím, že přesně to je pravé poslání lékárníků a mít lékárnu blízko je pro občany velkým benefitem, říká lékárník PharmDr. Josef Marek z Dolní Dobrouči.
Podobně smýšlí i PharmDr. Jana Horáková, lékárnice z Valašských Klobouk. „Jakožto malá lékárna nemůžeme samozřejmě konkurovat cenám velkých řetězců, nicméně jsme prvním zdravotnickým zařízením pro většinu místních obyvatel. Současný systém odměňování na lékárnu dopadá negativně, protože většina léků, co pacientům vydáme, je z těch levnějších, třeba běžné léky na tlak. Navíc se úhrady a ceny léků vlivem tzv. revizí snižují. Není výjimkou, že se úhrada léku sníží revizí z 500 Kč na 200 Kč, čímž se sníží i odměna za práci lékárníka při výdeji stejného léku o 60 %”, říká lékárnice.
Jaké je řešení?
Lékárníci musí být odměněni za svou práci, nikoli podle toho, jak drahé léky vydají. Další pozitivní změnou by bylo nastavení pravidel pro vznik nových lékáren tak, aby vznikaly tam, kde jsou potřeba z hlediska pacientů, nikoliv tam, kde vznikají pouze za účelem ekonomického zisku.
„Ač se to nezdá, problémem je i několik lékáren na jednom místě. Uvedu příklad. Pokud se ve městě nachází 5 lékáren a další 2 vzniknou, rázem jich bude 7. Avšak do 7 lékáren se budou muset rozdělit farmaceuti i z těch původních. V každé lékárně tak bude kratší otevírací doba, nebude se sloužit v noci, a také může být ohrožena individuální příprava léčivých přípravků, protože lékárny nebudou mít kapacity nebo finanční prostředky na provoz laboratoře, ve které se tyto léky připravují. Do více lékáren se jen rozdělí stejný počet pacientů z města,“ uzavírá Mgr. Aleš Krebs, PhD.
Lékárna patří mezi základní občanskou vybavenost obce. Systém odměňování ve výsledku pozitivně dopadne nejen na lékárny a lékárníky, ale také na celou společnost. Pokud totiž začnou být lékárníci odměňováni za svou odbornou práci mimo cenu léků, dojde k vyššímu využití jejich potenciálu jako zdravotníků, což pomůže celému systému zdravotnictví.
