Bydlet raději u jednoho z rodičů, nebo střídat pobyt u obou? To je dilema, které řeší každým rokem desítky tisíc českých rodičů i dětí, když se rodina rozpadá. Odborníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se snažili zodpovědět tuto otázku přehledem zahraničních výzkumů.

V situacích, kdy se rozhoduje o možnostech uspořádání po rozvodu, by všichni zúčastnění měli mít k dispozici spolehlivé informace o zkušenostech s jednotlivými variantami a také s výsledky výzkumů jejich vlivu na děti. Praxe je však častokrát jiná. Nejen rodiče a děti, ale často i soudy a sociální pracovníci k tématu přistupují pod vlivem stereotypů, příběhů celebrit, vlastních předsudků či přímo dezinformací. Zvláště škodlivé je to u profesionálů, jejichž radami se rodiče řídí.

„Dostat se přímo k výsledkům výzkumů je složité i pro soudce a sociální pracovníky, natož pro rodiče nebo děti. Proto jsme přišli s přehledem, který srozumitelně a v češtině přináší současný stav výzkumu vlivu střídavé péče na děti,“ uvádí Petr Fučík z katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Odborná publikace, na níž se podílela také Michaela Šolcová, shrnuje v režimu otevřeného přístupu závěry desítek zahraničních studií a je veřejně k dispozici na webu časopisu Sociální studia: https://journals.muni.cz/socialni_studia/article/view/32988

Autoři dále doplňují, že text si klade za cíl nejen odpovědět na otázku, zda střídavá péče škodí či prospívá, ale chtějí také upozornit na širší souvislosti tohoto jevu. Podle nich je nárůst významu sdíleného rodičovství nevyhnutelným důsledkem vysoké rozvodovosti ve spojení se silným rodičovským závazkem, proto nejde o módní vlnu, ale trend, s nímž je třeba počítat.

Z rozsáhlého přehledu zahraniční literatury plyne, že tvrzení o obecné škodlivosti střídavé péče nejsou v souladu s naprostou většinou dat. Naopak velká část studií ukazuje, že pokud se rodiče rozejdou, v průměru jsou na tom o něco lépe děti ve střídavé péči než ty, které zůstaly s jedním rodičem.

„Mnoho českých odborníků vám ale řekne, že je průměrné výsledky nezajímají, že pro ně každé dítě představuje originál. To zní sice pěkně, ale představte si, kdyby vašeho onkologa nezajímaly výzkumy rakoviny a léčil vás svým originálním způsobem,“ komentuje Fučík argumenty, s nimiž se setkal při prezentaci výsledků mezi profesionály v justici. Další podobnou reakcí je odmítání závěrů s tím, že platí pouze v zahraničí a u nás se věc nezkoumala.

„Částečně je to pravda. I když v České republice probíhají rozsáhlé výzkumy školní mládeže (například PISA, HBSC), nedokážeme je využít pro rozumnou diskusi o důsledcích rozvodů, protože z těchto dat víme, zda děti pijí energetické nápoje, ale nevíme, jestli žijí doma s vlastním otcem,“ povzdychl si s nadsázkou Fučík. Proto je z podle sociologů z FSS MU užitečné začít důkladným přehledem o tom, co se o střídavé péči ví v zahraničí. Další aktivity jejich výzkumu zahrnují také hloubkové rozhovory s rodiči, dětmi a profesionály, s cílem popsat praxi střídavé péče v České republice tak, aby jí lépe porozuměli rodiče i soudci či sociální pracovníci. Bližší údaje o výzkumu poskytuje webová stránka https://evs.fss.muni.cz/stridava

Váš komentář