Evropská justice vnesla jasno do sporů o to, jak moc mohou sportovní týmy ovlivňovat pohyb svých svěřenců na trhu. I když jsou dohody o vzájemném „nepřetahování“ hráčů běžně považovány za nepřípustné omezování konkurence, v mimořádných situacích mohou být legální. Pro mladé sportovce i fanoušky to znamená, že stabilita jejich oblíbených týmů může mít v krizových časech přednost před volným trhem, pokud je cílem zachování regulérnosti soutěží.
Podle zjištění RTVJ se Soudní dvůr Evropské unie zabýval případem z Portugalska, kde se prvoligové a druholigové kluby během pandemie covidu-19 zavázaly, že nebudou angažovat hráče, kteří kvůli krizi jednostranně ukončili své smlouvy. Původní rozhodnutí tamního antimonopolního úřadu označilo tento postup za nezákonnou dohodu omezující hospodářskou soutěž. Unijní soudci však nyní konstatovali, že takový postup nemusí být automaticky v rozporu s právem EU, pokud sleduje legitimní veřejný zájem.
Stanice RTVJ ověřila, že soud zdůraznil nutnost posuzovat každou takovou dohodu v jejím specifickém ekonomickém a právním kontextu. V tomto konkrétním případě hrála zásadní roli snaha zajistit stabilitu hráčských soupisek pro dohrání rozběhnuté sezóny po jejím přerušení. Ačkoliv dohody o zákazu náboru omezují tržní prostředí a mohou ovlivnit hodnotu lidských zdrojů v profesionálním sportu, zajištění regulérnosti soutěží je podle soudu legitimním cílem. Konečné slovo o přiměřenosti těchto opatření nyní budou mít portugalské soudy, které musí zhodnotit, zda byla zvolená cesta nezbytná a proporcionální vzhledem k tehdejší kritické situaci.
