Autor: Jara Novák
Dnes se na místech, kde se rozprostírala vodní hladina Kobylskýho jezera, jak se po kobylsku správně říká, nachází většinou zemědělská půda. Je zde sice malá část jezera obnovena, ale nemilosrdná sucha v posledních letech nedávají obnovení jezera příliš šancí.
Jezero o rozloze až tisíc hektarů
Původní jezero se nacházelo severovýchodně od Kobylí v nivě říčky Trkmanky a jeho hladina po staletí výrazně ovlivňovala život zdejších lidí. Jeho rozloha se odhaduje až na 1000 hektarů a místy dosahovalo hloubky až deset metrů. Voda byla poloslaná, žily v ní ryby a v okolí se nacházela takzvaná slaniska.
První písemná zmínka sahá do roku 1464. Jezero a jeho rybníky byly od sebe rozděleny hrázemi. Jezero sloužilo jako vodní energie pro zdejší mlýny, k chovu ryb a vodní drůbeže.
Nepovedený výlov a velké odvodnění
Roku 1637 majitel panství nechal jezero vypustit v očekávání velkého výlovu. Podnik se však nezdařil, velké množství ryb uhynulo v bahně, jezero zůstalo dlouho suché a znovu se naplnilo až kolem roku 1650.
Ve třicátých letech 19. století přišlo období sucha. Jezero začalo vysychat a tehdejší vrchnost i zemědělci spatřili možnost získat novou úrodnou půdu. Vodu začali v roce 1835 odvádět soustavou struh a kanálů a tak vznikla pole, převážně vhodná na pěstování cukrové řepy. Dle historických pramenů stálo odvodnění i několik lidských životů.
Jezero, o kterém se zpívalo
S jezerem však lidé nebyli spojeni pouze hospodářsky. Bylo součástí jejich života, práce i vzpomínek. Patřilo mlynářům, rybářům, ale také rybám a vodnímu ptactvu. Jezero dávalo lidem obživu, lid ho miloval a zpíval o něm písně. Jedna z posledních písní je zapsána a uchována pro další nové generace.
A právě v tom je ukryto něco výjimečného. Možná bychom se při procházce dnešní krajinou měli na chvíli zastavit a zaposlouchat se do jejího ticha. Pod povrchem polí se totiž skrývá příběh dávného jezera, příběh práce, nadějí, lidských osudů i písní, které nám připomínají, že každá krajina má svou paměť.
Kobylské jezero, v příbězích našich předků a našich písních, žije dál.
