Evropská komise si jako jednu z priorit stanovila dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Přispět k tomu má i sektor zemědělství, v němž má dojít k plošnému omezení přípravků na ochranu rostlin o 50 procent a minerálních hnojiv o 20 procent. Oba tyto cíle mají být splněny už za devět let. Dosud však chybí konkrétní plán, jak by toho zemědělci měli dosáhnout. Stejně tak zemědělci postrádají jakýkoliv výhled do budoucna, jak ambiciózní evropské cíle změní jejich byznys a zdroj obživy. Agrární komora České republiky proto vyzývá k vytvoření a zveřejnění dopadové studie takzvaného Green Dealu na státy Evropské unie, a především na Česko.

„Neexistuje posouzení dopadů k ani jednomu z cílů strategie. Evropská komise jejich předložení plánuje, ale pouze k jednotlivým navazujícím iniciativám, a až v době, kdy budou tyto iniciativy aktivně diskutovány, tedy v průběhu následujících 3 až 4 let. Komise ale již nyní tlačí na to, aby členské státy zahrnuly cíle strategie do svých Strategických plánů Společné zemědělské politiky, které musí být dokončeny do konce letošního roku. Posouzení dopadů tedy mohou být předložena až několik měsíců či let po schválení národních Strategických plánů, které už ale pravděpodobně nebude možné upravovat,” říká prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.

Pro zemědělce představuje jednu z největších výzev zmíněné snížení hnojiv a pesticidů o desítky procent oproti současnému stavu, k němuž má dojít do roku 2030. Tyto cíle patří k základům Zelené dohody. Není však jasné, jak jich mají zemědělci při současných cenách a úrovni podpor dosáhnout, ani jak bude zohledněna výchozí situace jednotlivých členských států.

Například Česko už snížilo spotřebu pesticidů podle publikace Agricultural Atlas 2019 mezi lety 2011 až 2016 o celých 13 procent. Státy jako například Francie (+17,4 procent), Španělsko (+5,2 procent), Polsko (+12,5 procent) či Maďarsko (+14,2 procenta) spotřebu naopak zvýšily. V řadě případů se přitom jedná o země, které jsou významnými importéry zemědělských komodit do Česka. Sousední Rakousko, které je mnohdy Česku dáváno za vzor, zvýšilo ve sledovaném období spotřebu pesticidů o 26,5 procenta. Spotřeba těchto látek se v Česku snižovala i v následujících letech. Podle posledních dat Ministerstva zemědělství ČR klesla v roce 2019 celkem o deset procent za tříleté období.

Tyto ambiciózní cíle v kombinaci s odlišnou startovací pozicí jednotlivých členských států staví zemědělce do nejisté situace, kdy i po čtyřech letech vyjednávání reformy dosud nevědí, s jakými konkrétními požadavky se budou muset už za několik let potýkat. Současně dosud chybí finanční nástroje, které by k plnění těchto cílů měly přispět. Rozpočet Společné zemědělské politiky na období po roce 2020 se pro roky 2023 až 2027 s velkou pravděpodobností bude pohybovat pod úrovní současného rozpočtu.

„Zatím se pouze obecně mluví o 25 procentech rozpočtu EU, které by měly směřovat na plnění cílů v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a částce cca 20 miliard eur ročně, která se má vynaložit na zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu. Konkrétní adaptační a inovativní programy, které by byly určeny přímo pro zemědělce mimo rámec současné Společné zemědělské politiky a pomohly by jim při rostoucích nákladech a při cenách zemědělských komodit, jež určuje světová poptávka a nabídka, plnit cíle Green Dealu, zatím nejsou na stole. V České republice se navíc stále potýkáme s realitou nižších veřejných podpor ve srovnání s průměrem EU. Hovoří se o omezování, to ale není podepřeno veřejnou podporou ani případným omezením dovozu ze zemí, které si s ochranou přírody vůbec nelámou hlavu,“ poznamenává Doležal.

Rozsáhlou studii, která upozorňuje na dopady Zelené dohody na evropskou i světovou populaci, vypracovalo americké ministerstvo zemědělství (USDA). Studie počítá se třemi scénáři. Zjednodušeně se jedná o scénář EU, dále střední scénář, kdy dohodu přijme EU a její hlavní obchodní partneři Ukrajina, Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) a severní Afrika, a konečně globální scénář. Scénář EU počítá s 12procentním propadem produkce zemědělských komodit v Evropě, přičemž celosvětově by to znamenalo pokles 1 procento. Střední scénář by pak měl za následek propad produkce ve světě asi o 4 procenta, a nakonec globální scénář o 11 procent.

V případě přijetí Green Deal pouze v Evropské unii by nedošlo k výraznějšímu nárůstu cen, protože by propad produkce v EU částečně vyvážil větší dovoz ze zbytku světa. Pokud by ovšem na Green Deal přešly i země EFTA, Ukrajina a severní Afrika, došlo by až k 60procentnímu nárůstu cen v Evropě a 21procentnímu zvýšení cen ve světě. Model totiž počítá s určitou formou omezení obchodu do Evropy (uhlíková daň), přičemž ve zbytku světa by obchod pravděpodobně probíhal bez větších omezení. Globální scénář pro přijetí Green Deal by pak znamenal téměř 90procentní nárůst cen zemědělských komodit ve světě s největším dopadem na nejchudší země světa.

Tuto americkou studii Evropská komise odmítá, s vlastním scénářem budoucího vývoje ale nepřišla. „Vyzýváme proto Evropskou komisi k vytvoření dopadové studie Zelené dohody na Evropu i jednotlivé členské státy Evropské unie, která bude veřejně dostupná. Čeští zemědělci musí vědět, s čím mají do budoucna počítat. Cíle musejí být férové a realistické, proto považujeme dopadovou studii za první krok k jejich naplnění,“ sděluje Doležal.

Váš komentář