Sousedské spory dokážou pořádně potrápit. Třeba v oblasti stavebního řádu a životního prostředí se prvek sousedského sporu objevuje pomalu v každé druhé kauze. Někdy vede mezilidský konflikt k pozdější neochotě domluvit se ve stavebních záležitostech, jindy je naopak stavební či obdobná činnost počátkem mnohaletého sporu. 30. květen je mezinárodním svátkem sousedů a je tak namístě připomenout jednoduchou pravdu, na níž ombudsman upozorňuje už 20 let: sousedský spor nemá vítěze, protože i nadále budete sousedy. Lepší je se domluvit.

Že i drobnost může vyústit v mnohaletý spor komplikující život oběma sousedům, ilustruje případ téměř devět let trvajícího sporu o 40 cm plotu. V letech 2014 a 2015 se jím zabýval ombudsman, řešil ho Nejvyšší správní soud a v těchto dnech o něm rozhodoval i Ústavní soud. V lokalitě pro novou výstavbu bylo v roce 1999 vydáno územní rozhodnutí, podle něhož směla být výška oplocení maximálně 150 cm. Drátěný pletivový plot majitelky jednoho domu však dosáhl výšky 193 cm, což se sousedům nelíbilo. Roztočil se tak „kolotoč“ úředních a soudních rozhodnutí, protože majitelce plotu bylo nařízeno odstranění stavby, s čímž nesouhlasila. Do toho všeho ještě vstoupila změna právní úpravy, podle níž lze nyní postavit oplocení až do výšky 200 cm bez jakéhokoli povolení, jenže i soudy odkazovaly na to, že tento konkrétní plot byl postaven za předchozí právní úpravy a v rozporu s územním rozhodnutím, tudíž je jeho část nad výšku 150 cm nezákonná. Pokud by majitelka plotu měla rozhodnutím vyhovět, musela by plot rozebrat, odstranit betonové sloupky a doložit stavebnímu úřadu, že byla stavba odstraněna. Vzápětí by ji jako novou stavbu znovu postavila a podle současné právní úpravy by bylo vše v pořádku. Této absurdní představě učinil přítrž až Ústavní soud, který požadavek na odstranění plotu považoval za nepřiměřený zásah do práv majitelky plotu. Veřejná moc by podle Ústavního soudu postupovala způsobem, aby zdánlivě učinila spravedlnosti za dost, ale bez ohledu na reálné dopady rozhodnutí.

Sousedský spor o 40 cm drátěného pletiva tak téměř devět let zaměstnávalo nejen sousedy, ale i stavební úřad, krajský úřad, ministerstvo, okresní soud, Nejvyšší správní soud, a nakonec i Ústavní soud, který na případ nahlížel  stejně jako my (71.2 kB, MS Word dokument). Výsledek je takový, že plot zůstává, jak je, a sousedé vedle sebe dál budou žít.

Další příklady sousedských sporů, kterými se musely zabývat stavební či jiné úřady a skončily i jako podněty ombudsmanovi, lze najít v evidenci stanovisek ochránce ESO (https://eso.ochrance.cz) zadáním „sousedský“ do fulltextového vyhledávání.

Mnohé sousedské spory by se přitom daly při troše dobré vůle vyřešit dohodou. Úřady nebo ombudsman totiž mohou řešit jen věcnou stránku sporu, nikoli vztahy mezi sousedy.

Co tedy využít Mezinárodního dne sousedů, „zakopat válečnou sekeru“, a raději se zamyslet, jak se sousedy utužovat vztahy?

Fotka od Gerd Altmann z Pixabay