Vraťme se zpátky v čase o 57 let. Zavzpomínejme na medailové úspěchy československých sportovců z her v Tokiu 1964, které se staly pro naši republiku jednou z nejúspěšnějších olympiád historie. Tentokrát si připomeneme příběh střelce Lubomíra Nácovského.

Střelnice Asaka leží 24 kilometrů daleko od centra Tokia. V příjemném prostředí, které si chválí závodníci, diváci i novináři vládne pohoda. A to až do chvíle, kdy se jde bojovat o olympijské medaile.

Československo má v rychlopalbě velkou naději. Devětadvacetiletý chemik Lubomír Nácovský začal se střílením v roce 1958 a o šest let později už startuje na olympijských hrách v Japonsku. Kromě skvělé mušky měl i ocelové nervy. Většina soupeřů chybuje, ale Nácovský skoro pokaždé trefuje.

LubomírNácovský

26. 05. 1935, KRALUPY NAD VLTAVOU
SPORTOVNÍ STŘELBA
Počet bronzových medailí

1

Součet všech tří částí rychlopalby vydal jasné součty – Fin Pentti Linnosvuo má 592 bodů, Rumun Ion Tripa 591 a Nácovský se Švýcarem Albrechtem shodně 590 bodů. Československý závodník byl tak pouhé dva body od zlata.

V tu chvíli ale musel myslet na to, že jestli chce domů do Kralup nad Vltavou přivézt alespoň bronzovou medaili, musí ovládnout rozstřel o 3. místo. Zatímco nervózní Albrecht nastřílel pouze 135 bodů, Nácovský zvládl o 8 bodů víc. O tom, kdo získá bronz, bylo hned jasno.

Český střelec dosáhl parádního výsledku, přestože měl složité podmínky na přípravu. Nikde v Kralupech, kde bydlel a pracoval, nebylo rychlopalné terčové zařízení, a tak musel dojíždět do Prahy, do Plzně či na Mělník.

Ze střelnice se vracel pozdě v noci a brzy ráno vstával do práce v kralupské fabrice Barev a laků, kde dělal chemika. Po olympijských hrách v Tokiu dokázal ještě dvakrát ovládnout mistrovství světa a dvakrát slavil stříbro i bronz. Skvělý střelec zemřel předčasně ve věku 46 let.

Váš komentář