Rostliny a zvířata, která už na Znojemsku nepotkáte, ale i druhy, které se tu nově zabydlují. Výstava Ztráty a nálezy ve znojemském muzeu názorně ukazuje, jak se příroda regionu hlavně v posledních sto letech změnila. Připomíná i třicet let existence Národního parku Podyjí. Své brány otevře 20. srpna ve výstavním sále minoritského kláštera.

„V pomyslném „skladišti či kanceláři“ v naší hlavě vnímáme jako „ztrátu“, když některý ze známých druhů kolem nás mizí. Jako „nález“, ať už vítaný, nebo poněkud nepatřičný, naopak přijímáme druhy nově příchozí, které jsme kolem sebe dříve nevídali. Je takových „ztrát a nálezů“ kolem nás mnoho? A jaké mají příčiny?“ ptá se kurátor výstavy Antonín Reiter.

Expozice na příkladech známých i méně známých druhů rostlin a živočichů návštěvníkům ukáže, že takové změny jsou poměrně časté. „U některých ztrát či nálezů máme o jejich příčinách poměrně jasnou představu, u mnoha dalších jen mlhavou a nejistou, pro část těchto změn zatím obecně přijímané vysvětlení chybí,“ vysvětluje myšlenku výstavy Antonín Reiter.

Hlavní část výstavy je zaměřena na změny znojemské přírody v posledním století. V této době z regionu vymizeli například ptáci polní krajiny drop velký a dytík úhorní, nebo mokřadní rostliny zastoupené třeba hořcem hořepníkem. „Naopak z druhů nově příchozích upozorníme na rostliny migrující podél cest (třeba jitrocel vraní nožka), nově zavlékané plevely (mračňák Theophrastův) nebo živočichy, jejichž migraci usnadňují vodní toky (například nutrie říční). Uvidíme také preparáty nově se šířících šelem – třeba šakala obecného, který už na Znojemsku prokazatelně žije. Nebo vlka, který se šíří v mnoha oblastech střední Evropy a jeho příchod do našeho regionu je zřejmě otázkou nejbližších let,“ doplňuje Antonín Reiter.

Na výstavě ale budete mít příležitost pohlédnout i více do minulosti. „Změny budeme sledovat od dávné geologické minulosti. Uvidíte příklady organizmů z jednotlivých geologických období, například fosílie prvohorní rostliny, druhohorních a třetihorních mořských živočichů i čtvrtohorní fauny mamutů a dalších velkých zvířat, která lovili pravěcí lidé. Vzácnou raritou je například část lebky bobra stará asi 5000 let, nalezená při archeologickém výzkumu v Mašovicích. Srovnat ji můžete s lebkou zcela současnou, dokládající nové šíření bobrů v posledních desetiletích,“ dodává geoložka a další kurátorka výstavy Tereza Pavelková.

Váš komentář