Zaměřují vojenská letiště či základny, pomáhají při živelných katastrofách se stavbou náhradních přemostění nebo vymezují prostory pyrotechnických asanací. Vojenské geodety není vidět, ale jejich práce je nepostradatelná. V těchto dnech se v posádce Bechyně účastní Mezinárodního cvičení geodetických skupin, které se koná vůbec poprvé v České republice.
Hlavním organizátorem je Multinational Geospatial Support Group (MN GSG), která sídlí v Německu. „Pokud nás NATO nebo EU požádá o zmapování nějaké oblasti v zahraničí, naše organizace tuto misi zabezpečí. Už jsme například zaměřovali letiště v Afghánistánu,“ popisuje hlavní úkoly podplukovnice Livia Schenck z MN GSG. Zároveň dodává, že na činnosti MN GSG se podílí 18 států. „Poskytují nám zaměstnance, data nebo nám nabízejí polygrafické služby. Jednou z těch podpor je i samotné geodetické mapování, které cvičíme teď tady u ženistů.“
Cvičení se účastní všech šest států zapojených do oblasti podpory geodetického mapování v rámci MN GSG. Česká republika, Německo, Španělsko, Litva, Rakousko a Kanada. „Vůbec poprvé jsme se sešli v Kanadě v roce 2017. Pak ještě ve Španělsku a v Německu. U nás mělo být cvičení už před dvěma roky, ale kvůli covidu se muselo přeložit,“ upřesňuje časovou posloupnost major Lukáš Fanc – vedoucí oddělení geodetického zabezpečení z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu.
Námět cvičení je koncipovaný tak, že mezinárodní geodetická skupina dorazila na vojenskou základnu nebo vojenské letiště a má za úkol provést geodetické zmapování. Nejprve musí na daném místě vybudovat geodetické základy. „U nás se jedná o žulové mezníky, které jsou rozmístěné po krajině a jsou navíc označené červenobílou tyčí. Díky těmto bodům mohou geodeti realizovat své úkoly na území ČR,“ vysvětluje základní stavební kámen geodézie ředitel odboru geografického zabezpečení Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř) podplukovník Tomáš Diblík.
V jiným zemích ale geodetické základy většinou nejsou a ve většině případů se nemůže využít ani mobilní datová síť k připojení k permanentním GNSS stanicím. „V tom případě si je sami vybudujeme. Určíme bod na zemi, který si zastabilizujeme pomocí měřických značek a s využitím technologie GNNS je budeme minimálně 6 hodin, ideálně 48 měřit a získávat potřebná data k vytvoření základního bodového pole,“ doplňuje podplukovník Diblík.
Novinkou pro Čechy bylo zase použití dronů. Ve výbavě mají čerstvě dva druhy – tzv. křídlo, které řídí autopilot a pak kvadrokoptéru ovládanou dálkovým zařízením. „Křídlo slouží k účelům fotogrammetrie. Zvládne udělat snímky s velkou přesností, 2,5 cm na jeden pixel,“ přibližuje využití dronu major Fanc. Navíc dodává, že kvadrokoptéra se využívá především k průzkumu nedostupných prostorů např. při aktualizaci map. Může na sebe zavěsit různé druhy kamer, od multispektrální až po termální.
Rozdíl mezi vojenskými a civilními geodety není příliš velký. Pracovní postupy i techniku využívají ve většině případů stejnou. Liší se především v tom, kde působí a jaké je zadání. „Na našem území se orientujeme především na letectvo. Tzn., že na vojenských letištích máme za úkol zaměřit a přenést do mapy všechny objekty na zemi. Kromě toho ale také mapujeme výškové objekty, stanovujeme ochranná pásma a v případě pohrom pomáháme i ženistům se stavbou mostů,“ shrnuje využití vojenských geodetů ředitel odboru geografického zabezpečení podplukovník Diblík.
