A je to tu, všechny zprávy i pozvánky jsou publikovány a tento víkend již nejsou žádné nové novinky o kterých by se dalo napsat. A právě na tuto chvíli jsem si schovával možnost pokračovat v reportáži z Ukrajiny.
Naposledy jsme skončili u večeře s Dimou, českým honorárním konzulem v Charkově. Popisoval jsem, jak jsem se tam božsky nadlábl šašlikem. Na hotelu už na mně čekal Sergej, nakoupili jsme nějaká piva a dlouze se radili kvůli zítřejšímu workshopu pro ukrajinské studenty divadelní školy.
Takový divadelní workshop, to není jen tak. Jeden by si mohl představovat, že se prostě jen cvičí a kape pot, ale divadlo je i o předání myšlenky. Nakonec jsme společně přišli na téma: „Tvorba pantomimického představení a jak ho ovlivňuje výběr hudby.“
Nespali jsme dlouho a zazvonil budík, v osm ráno už na nás čekal Dima, aby nás odvezl na devátou do školy. Celou noc sněžilo a ráno nás čekala venku pořádná sněhová nadílka. Taková, jakou u nás uvidíte jen na horách. Padaly husté a těžké vločky, foukal ostrý vítr a už v této chvíli bylo všude asi třicet centimetrů sněhu. Pomalu jsem se prodírali zasněženými ulicemi. U nás by v takovém počasí auta skoro nejezdily, tady ale byl docela slušný provoz. Tisíce aut se přesouvalo třicítkou miliónovým městem a nikde ani jedna nehoda.
PS: A kdyby jste se ptali, kdo je ten druhý člověk na fotce, tak to je právě Sergej Sanža, český mim a klaun a můj kolega.
