Stěny jako základ zděné stavby (IV)

Stěny jsou základním prvkem nosné konstrukce zděné stavby. Vytvářejí podpory pro stropní a střešní konstrukce a vymezují ji. Stěny patří mezi svislé nosné konstrukce, kam zahrnujeme také krátké stěny, pilíře a sloupy. Tyto prvky se liší svojí délkou. Jako sloupy nazýváme štíhlé prvky s poměrem tloušťky a šířky do 1:2, termínem pilíře s poměrem přibližně do 1:4. Následují krátké a průběžné stěny bez otvorů.

Pro návrh vhodné svislé zděné konstrukce je rozhodující typ stavby, konstrukční řešení a počet podlaží. Rozlišujeme přístupy pro přízemní jednopodlažní stavby, stavby do tří podlaží a vícepodlažní objekty. Jednopodlažními objekty jsou přízemní bungalovy, garáže nebo halové objekty. Jejich stěny jsou často oslabeny okenními a dveřními otvory. Doporučeným řešením je použití masivních stěn nebo doplnění štíhlých stěn příčným ztužením stěnami, pilíři nebo tuhou stropní konstrukcí. Stavby o dvou nebo třech podlažích představují rodinné domy, malé bytové domy nebo kanceláře. Zděné konstrukce mohou být jednovrstvé z širších cihel s tepelně izolačními vlastnostmi nebo z cihel užších s doplněním vnější tepelné izolace. Pro vícepodlažní objekty se jeví jako vhodnější pro vnější stěny použití únosných užších cihel s vnější tepelnou izolací. Máme možnost zvolit tloušťku izolace, a tím ovlivnit energetickou náročnost celé stavby. Jednotlivé detaily konstrukce u tohoto řešení vycházejí jednodušší, neboť celou plochu stěn obalí zmíněná tepelná izolace. U všech těchto typů staveb platí, že pokud návrh obsahuje velká rozpětí stropů nad 6 metrů a oslabení stěn velkými otvory, je potřeba řešení zděných konstrukcí věnovat zvýšenou pozornost. A to pro velké účinky zatížení a vzniklé pilíře s menší plochou zdiva. Základem pro návrh nosných stěn je statický výpočet.

U vnitřních stěn pracujeme s dvěma působícími faktory – zvýšenou hodnotu zatížení od stropů a akustickými požadavky na dělicí stěnu. Více zatížené vnitřní stěny a pilíře vyzdíváme z cihel vyšších pevností, tj. z cihel s pevnostní značkou P10, P15 nebo P20. Stěny mají obvykle menší tloušťku než stěny obvodové, a to 200, 240, 250 nebo 300 mm. U vápenopískových cihel používáme i tloušťku 175 mm. Tloušťka stěn je určena přímo použitými cihlami. Důležitým faktorem pro užití takto štíhlých stěn je opření horního konce stěny o tuhou stropní konstrukci. Takovou konstrukcí je železobetonový deskový strop, strop s dobetonávkou nebo jiný pevný strop stažený výztuží a věncem. U nízkopodlažích staveb do tří podlaží a malé vzdálenosti stěn od sebe, do čtyř metrů, mohou vyhovět i pórobetonové stěny. Musejí mít ale větší tloušťku, tj. 250 nebo 300 mm.  Pórobeton lze u středních stěn nahradit i jiným únosnějším materiálem, například vápenopískovými cihlami. Vše vychází vždy ze statického výpočtu.

Vnější obvodové stěny se musejí vyrovnat s jednostranným zatížením od stropů, vnějšími klimatickými podmínkami a tepelnou ochranou domu. Obvodové stěny je možné navrhovat ve třech provedeních.

První možností je použití užších cihel vyšší pevnosti jako u vnitřních stěn a doplnění vnější tepelné izolace. Takto je výborně oddělena nosná a izolační část stěny. Bez tepelné izolace činí tloušťka stěn 175 mm, 200 mm, 240, 250 nebo 300 mm. Jedná se o pálené, betonové nebo vápenocementové cihly. Při tloušťce tepelné izolace 140 až 200 mm vychází celková tloušťka stěny s izolací mezi 315 až 500 mm.

Druhým provedením je užití cihel větší tloušťky s výraznými tepelně izolačními schopnostmi. Tyto cihly jsou určeny pro stěny o tloušťce 375, 380, 400, 440 a 500 mm a mají většinou nižší pevnostní značku pohybující se mezi 6 až 12 MPa. Jedná se o pálené cihly s četnými malými svislými otvory nebo o pálené bloky s malými anebo velkými otvory vyplněnými tepelnou izolací.  Výjimkou jsou plné pórobetonové cihly s pevnostní značnou obvykle P2 až P4 a s tloušťkou 375, 450, 500 a 550 mm.

Třetí možnost zahrnuje jedno z předchozích provedení doplněné o vnější krycí přizdívku. Ta je často provedena z lícových neboli pohledových cihel. Tyto cihly mají jiný menší formát a jsou provedeny na obyčejnou maltu. Přizdívka z nich musí být přikotvena k nosné stěně nejlépe nerezovými příchytkami. Mezi přizdívkou a stěnou nebo její izolací je nutná odvětraná vzduchová mezera pro odvod vlhkosti.

V souvislosti se stěnami a uvedenými údaji je třeba si položit otázku, z čeho stavět.  Existuje několik výše popsaných možností řešení zděných konstrukcí, které se liší použitým materiálem cihel. Ale pokud si máme vybrat, musíme se zabývat nejen materiálem stěn, ale i jednotlivými požadavky na celý dům a řešením stropní a střešní konstrukce. Zatímco energetické požadavky na dům limitují řešení zděné obvodové stěny co do dostatečné tepelně izolační schopnosti, vzdálenost stěn a tíha stropních konstrukcí zvyšují zatížení zdiva. Optimální rozpětí pro stropní konstrukce mezi stěnami je mezi 3,5 až 5 metry. Lze ale samozřejmě navrhnout i stropy na rozpětí větší, ale s vyšší tloušťkou anebo složitějším konstrukčním řešením. To představuje například omezení průhybu nadvýšením u skládaných stropů s dobetonávkou nebo propojením železobetonových stropů ve více polích do jedné konstrukce. Z použití různých materiálů a cihel vycházejí pro stěny následující vybraná řešení uvedená v tabulce. Volba tlouštěk zdiva závisí na velikosti zatížení a u obvodových stěn na požadavcích na tepelné izolování domu a u vnitřních stěn na akustických požadavcích.

Obvodová stěna (mm) Vnitřní stěna (mm)
Pálené cihly se svislými otvory 440, 499 240, 250, 300
Pálené cihly s velkými otvory vyplněnými izolací 380, 440, 500 240, 250, 300
Vápenopískové cihly 175, 200, 240, 250 + izolace 200, 240, 300
Pórobeton (s vyšší pevností) 375, 450, 500, 550 250, 300, 375
Pórobeton/vpc silka 375, 450, 500, 550 250 vpc

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay

Váš komentář