Marie Stuartovna (8. prosince 1542 – 8. února 1587), byla dcera skotského krále Jakuba V. z rodu Stuartů a francouzské šlechtičny Marie de Guise. Marie byla francouzská (1559–1560) a vládnoucí skotská (1542–1567) královna.
Život
Dětství
Skotskou královnou se stala už jako šestidenní dítě poté, co její otec zemřel. Už v prvním roce svého života, 9. září 1543, byla korunována skotskou královnou. Jako šestileté dítě, roku 1548, byla zaslíbena jako budoucí manželka francouzskému dauphinovi Františkovi a téhož roku také do Francie dorazila. Od svého skotského doprovodu byla na královském dvoře oddělena a vychovávána po celou dobu dětství a dospívání spolu s ostatními dětmi francouzského krále Jindřicha II.
Francouzská královna
24. dubna 1558 uzavřela ve věku 15 let plánovaný sňatek se svým čtrnáctiletým snoubencem Františkem. Král Jindřich II. za necelé dva roky po tomto sňatku tragicky zemřel. František se stal pod jménem František II. králem Francie a jeho žena Marie Stuartovna královnou. V zemi však fakticky vládli strýcové Marie z rodu Guisů. 5. prosince 1560 Mariin mladý manžel František II. zemřel a ona se stala ve svých osmnácti letech poprvé vdovou. 14. října 1561 opustila svoji milovanou Francii a vrátila se zpět do rodného Skotska.
Po smrti Marie I. Tudorovny neuznala Marie Stuartovna za právoplatnou anglickou královnu Alžbětu I., svoji tetu z druhého kolena, a sama se začala titulovat také jako anglická královna (byla pravnučkou krále Jindřicha VII. Tudora). O získání londýnského trůnu se však nikterak nesnažila, i když nikdy neprohlásila, že se jej zříká.
Skotská královna
Portrét Marie Stuartovny
Jako katolička se ve Skotsku od počátku dostávala do střetu s protestantskou šlechtou i duchovními. Roku 1565 se provdala za svého bratrance, šlechtice Jindřicha Stuarta, Lorda Darnleye, s nímž měla syna Jakuba VI., který se stal později králem Skotska a jako Jakub I. Stuart králem Anglie a Irska. Manžel Marie a její spoluvladař, Jindřich Stuart, Lord Darnley byl roku 1567 zavražděn, což snad měl na svědomí, možná i s jejím vědomím, James Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se Marie vdala ještě v témže roce.
Marie Stuartovna během života ve Francii, portrét od François Clouet
Také její svatba s Bothwellem vzbudila odpor protestantských lordů, kteří ji uvěznili na hradě Loch Leven, kde ji 25. července 1567 donutili odstoupit ve prospěch jejího syna s Darnleyem Jakuba VI. Za nedospělého Jakuba vládl jako regent jeho strýc a bratr Marie Stuartovny James Stewart z Moray (1531). Bothwell utekl do Skandinávie a také Marii se podařilo z vězení utéci, ale její vojsko bylo 13. května 1568 poraženo u Langside (dnes část Glasgow) a Marie uprchla do Anglie, protože spoléhala na pomoc své příbuzné, královny Alžběty I.
Poprava královny
Královna Alžběta I., se kterou se osobně nikdy nesetkala, ji však nechala internovat, neboť jí Marie byla nebezpečná jako možná pretendentka trůnu. S tím počítali Alžbětini katoličtí odpůrci, španělský král Filip II. a papežská kurie. Roku 1587 nechali rádcové královny Alžběty skotskou královnu popravit pro podporu katolické opozice a usilování o život anglické královny. Marie Stuartovna si totiž dopisovala se svým katolickým obdivovatelem Babingtonem. Babington měl v plánu Marii osvobodit. Přisluhovači anglické královny však nastrčili k Babingtonovi špeha, který mu vnukl myšlenku o zavraždění královny Alžběty I. Babington se poté ve svých dopisech o tomto nápadu Marii Stuartovně zmínil a žádal ji o povolení. Vězněná skotská královna dala k vraždě v dopisech souhlas, což stačilo k usvědčení ze zrady. Dle zápisů z popravy kat královnu sťal až na třetí pokus. Když poté chtěl její hlavu za vlasy zvednout před lidi, jak tomu bylo zvykem, spadla mu na zem, jelikož Marie Stuartovna již v té době měla silně šedivé vlasy nakrátko ostříhané[1] a ven nevyšla bez paruky. Marie Stuartovna byla pochována v katedrále v Peterboroughu, ale roku 1612 dal její syn Jakub VI. (I.) tělo exhumovat a pohřbít ve Westminsterském opatství. Mariin poslední manžel James Hepburn, hrabě Bothwell zemřel již roku 1578 ve vězení v Dragsholmu, kde byl na žádost skotské vlády a anglické královny vězněn dánským králem Frederikem II.
