Román Noaha Gordona Ranhojič  je určitě dost známý, dokonce byl podle něj natočen i film, který dle mého mínění nesahá románu ani po kotníky. Ráda bych řekla, že se jedná o román historický, ale tak tomu není, protože z té doby je příliš málo písemných a doložených faktů.

Robert se narodil kolem roku 1000 po Kristu v Londýně jako syn chudého tesaře. Jeho matka byla alespoň trochu vzdělaná, studovala v klášteře a svého syna učila i trochu latinsky. Zemřela po porodu a krátce nato i její muž. Robert byl nejstarší, ale pouze devítiletý, jeho sourozenci mladší a tak si je rozdělily rodiny v sousedství. Roberta nikdo nechtěl, neměl správný věk. Nakonec jej z Londýna odvezl jako svého učně ranhojič. Robert cestoval po celé Anglii a učil se. Ve dvaceti letech uměl už víc než jeho učitel a začal se zajímat, kde by se dověděl více, chtěl se stát lékařem a pomáhat lidem. V té době učil v Persii v Isfahánu Ibn Sína/ Avicena, jediná historicky doložená postava/ v tamní nemocnici, kterou řídil, lékaře z celého známého světa. Robert se rozhodl cestovat do Persie a vystudovat tamní universitu. Cesta trvala dva roky a studoval čtyři roky. Stal se lékařem a vrátil se do Londýna. Zbytek života prožil ve Skotsku se svou lékařskou praxí, ženou a dětmi.

Neuvěřitelné příhody, cesty pouští a horami popsané se znalostí doby i prostředí, ústupky, kterých se musel dopustit sám na sobě a i na jiných, vše pro cíl, který si dal, stát se lékařem, pochopit příčiny nemocí a pomáhat lidem, vše tak barvité a silné, podněcující fantazii. Nepřečíst jej aspoň jednou by byla velká chyba.