Prosím vás sestřičkoRomán Hany Marie Körnerové Prosím vás, sestřičko.. je, jak se dá předpokládat z lékařského prostředí.

Mladá sestřička Sylvie přichází do malé okresní nemocnice v severních Čechách a to na chirurgii, byť její dosavadní praxe byla na dětském oddělení. Sylvie špatně snášela těžká onemocnění a případná úmrtí malých dětí. Svou práci má ráda, je výkonná a svědomitá, ale těžce se vpravuje do zaběhaného kolektivu. Má své osobní problémy, odešla od své rodiny a přestěhovala se ke své staré tetě, která přežívá ve staré rozpadající se vile, která patřila jejich rodině a v současné době patří do bytového fondu města. Po tetině smrti nemá Sylvie, která není příliš praktická a nepřihlásila se do tetina bytu, bez milosti vystěhovaná. Aby neměla málo problémů, zamiluje se do lékaře na oddělení, který je sice rozvedený, ale po rozvodu zavinil havárii, při které se jeho bývalá žena těžce zranila a přišla o nohu. Spoléhá na svou invaliditu a vydírá Oldřicha, který s ní nadále bydlí a pomáhá ji. Cítí to jako morální odpovědnost. Jana je alkoholička a soužití s ní je nemožné. Oldřich se složitě odhodlává odejít jak z města, tak z nemocnice a žít se Sylvií. Příběh je vyprávěn příjemně a uvěřitelně, s napětím a spádem a proto jsem ráda pokračovala druhým dílem, který se jmenuje Děkuji, sestřičko… Dále rozvíjí průběh vztahu Oldřicha a Sylvie, nahlíží do jejich původních rodin a problémy se získáním bytu. Rodina podléhá pomluvám a oni nemají chuť stále vysvětlovat a obhajovat se. Dostanou byt, který je vybydlený a marně čekají na přidělení bytu nového. Jana svého bývalého manžela nenechá v klidu, posílá anonymní dopisy a dělá vše, aby nedostal byt a taky práci. Oldřich a Sylvie se přese vše vezmou. Sylvie totiž čeká dítě a taky se jí narodí chlapec, kterému dá jméno Václav, po svém otci, který se jeho narození nedočká, umírá na rakovinu. Sylvie a Oldřich to opravdu nemají lehké, ale mají se rádi a tak jsem je na konci knihy opustila s pocitem, že zvládnou vše, ať je potká cokoliv.