Jak je to dlouho co se na Ukrajině odehrály události na Majdanu? Přiznám se, že když jsem teď před chvílí Majdanem prošel, vůbec se nedá poznat, že by se tu něco stalo. Jen jedna jediná budova je přikrytá bílým plátnem – ta během těch událostí vyhořela. Město je pořád ještě vánočně vyzdobeno a u obchodního domu hraje rocková kapela.
Když jsme vyšli z letiště, čekal tam na nás taxikář s cedulkou České centrum, po cestě jsme ho vyzpovídali. „No, tady v Kyjevě je dobře, všichni se tu máme dobře…“ odpovídal na otázku ohledem poměrů a stoupajících cen potravin. A když jsem se zeptal, kolik má Kyjev obyvatel, najednou neuměl úplně přesně odpovědět. Nakonec z něj vypadlo něco v tom smyslu, že před krizí to bylo více než 4,5 miliónu a teď po krizi to odhaduje někde kolem čtyř… Znamená to, že z Kyjeva mnoho lidí uteklo?
Na Majdanu jsem našel jedno zvláštní místo, jakési obrovské stojany na svíčky, bylo jich tam spousty a v nich obrovská množství starých a vyhaslých hřbitovních svící. Tichá připomínka. Tohle město se tváří, jako by se nic nestalo a divně mlčí. V načančaném velkokapacitním bufetu, kam nás vzali jíst, jsme potkali muže v uniformě s nášivkou Azov, prý je to dobrovolnická armáda. Když jsem chtěl vědět něco víc o tom, jak to že je tu armáda, která není státní, slečna raději změnila téma. Ale jinak tu všichni tvrdí něco ve smyslu: „Tahle země je tak veliká, že my válku ani nepociťujeme.“
Mezi velkolepou Stalinskou architekturou centra Kyjeva se člověk cítí doslova zvláštně. A když zahnete na uličku, která vede hned z Majdanu překvapí vás obchody se značkami, které třeba v Brně vůbec nenajdete. Dole je obchod, který prodává zboží v cenách několika našich výplat a v patrech nad ním vidíte, že ten dům v minulých letech vyhořel, ale nikdo se už nestaral o to, aby to tam těm nájemníkům nahoře spravil.
