Od října loňského roku vypomáhá střídavě pět až deset chrudimských výsadkářů Zdravotnické záchranné službě hlavního města Prahy. Na výjezdové základně Kundratka v Praze 8 pracují jako řidiči sanitek, kteří převážejí vydezinfikované vozy, které předtím vezly covidové pacienty, zpět k výjezdovým skupinám.

Velitel skupiny četař Jaromír P. a četař David J. svoji práci podrobně popisují takto: „Výjezdová skupina poté, co předá pacienta s covidem do zdravotnického zařízení, přiveze kontaminované vozidlo sem na Kundratku. Zde proběhne dekontaminace. Protože očista sanitky trvá déle a doplňuje se i materiál, výjezdová skupina mezitím vyráží na základnu v náhradním voze. Naším úkolem je poté, co je hlavní vozidlo dekontaminováno, odvézt ho zpět výjezdové skupině a náhradní vůz vezmeme zpět na Kundratku. A tak stále dokola, 24 hodin denně. Zkrátíme tak čas čekání na absolutní minimum, protože zátěž výjezdových skupin je vysoká a potřebujeme mít vozidla v provozu,“ vysvětlují.

Řídit sanitku? Pro vojáka snadné

S řízením vojenských aut mají zkušenosti a sedět za volantem sanitky jim tudíž nečiní potíže. Před nasazením navíc absolvovali příslušná proškolení. „Sanitky jsou co do velikosti menší, kratší a nižší než kupříkladu Tatra, takže s řízením nemáme problémy. Vozy jsou v automatu, mají moderní vybavení včetně navigace, což je pro většinu našich řidičů, co nebydlí v Praze, výhoda,“ říká četař Jaromír P.

Na hektický pražský provoz si rychle zvykli a jedna věc je mile překvapila – chování ostatních řidičů: „Přestože nejedu na modré majáky, pustí mě. Dávají mi přednost, i když nemusí. I když je v Praze velký provoz, denně se setkávám s ohleduplností,“ pochvaluje si četař David J.

Za volantem i deset hodin v kuse

Se sanitkami jezdí ve dvousměnném provozu: od 7:00 do 19:00 a od 19:00 do 7:00. Někdy stráví za volantem i deset hodin v kuse, ale nestěžují si. „Jsme zvyklí z vojenských cvičení, kde se může stát, že řidič jede celou noc. Zvládáme to všichni v pohodě. Když jsme byli na misi v Afghánistánu a bylo sedm raketových útoků na základnu, také jsme celou noc nespali,“ shodují se s úsměvem.

Pomoc pražské záchranné službě není jejich prvním „covidovým“ nasazením. Už od jara loňského roku prošli několika zařízeními – v Jaroměři a Hodoníně, kde pracovali v nemocnicích. „Nevidíme přímo utrpení pacientů, takže v tomto směru je práce řidiče snadnější. Také nemusíme nosit ochranný oblek, což je pohodlné,“ říkají.

Práce, kterou vykonávají v posledních měsících, je jednoznačně obohatila: „Člověk si začne vážit toho, co má. Uvědomí si vlastní zdraví a zdraví svých rodičů a blízkých. Za každé takové nasazení jsem rád, protože je to velká zkušenost. A v neposlední řadě je zajímavé nahlédout do jiných profesí, jako jsou třeba zdravotníci a záchranáři,“ prozrazuje četař David J. Oba mimochodem hodnotí záchranáře jako „super lidi, se kterými máme skvělé vztahy“. A spokojenost s vojáky panuje i na druhé straně. Předpokládaná doba nasazení příslušníků Armády ČR je do 14. března a záchranáři už teď vědí, že by vojáky po svém boku chtěli mít i nadále: „Ano, určitě budeme žádat o prodloužení. Tato spolupráce trvá už půl roku a chceme v ní pokračovat,“ říká tisková mluvčí Jana Poštová.

Váš komentář