Až milion lidí v Česku čelí vážným problémům s bydlením. Vyplývá to ze Zprávy o vyloučení z bydlení za rok 2021, kterou vydala iniciativa Za bydlení. Ze zjištění mimo jiné vyplývá, že mezi nejohroženější skupiny obyvatelstva patří seniorky a senioři, kteří se v posledních letech dostávají do bytové nouze stále častěji.

Kromě bezdomovectví, které je nejkrajnějším projevem krize bydlení a týká se minimálně 11 tisíc obyvatel republiky, přibývají v Česku další negativní jevy spojené s bydlením. V bytové nouzi se nachází 36 až 61 tisíc domácností, v nichž vyrůstá 20 až 51 tisíc dětí do 18 let. Dalších 130 až 190 tisíc domácností s přibližně 80 až 120 tisíci dětmi je ohroženo ztrátou bydlení. Dalších přibližně 300 až 350 tisíc domácností, z nichž třetinu tvoří seniorské domácnosti, je zatíženo nadměrnými náklady na bydlení (tzn. vynakládá na bydlení více než 40 % svých příjmů). „Zatím nedokážeme odhadnout, jaký vliv budou mít na problémy v bydlení následky pandemie covid-19 a s ní spojená opatření. Už teď ale můžeme s jistotou říci, že v posledních letech roste bytová nouze seniorů,“ sděluje Jan Klusáček, hlavní analytik iniciativy Za bydlení.

Jak se projevuje bytová nouze?

„Bytovou nouzi chápeme jako stav vyloučení ze standardního bydlení,“ vysvětluje Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení. Kromě lidí bez střechy nad hlavou se tedy bytová nouze týká také domácností přebývajících v azylových domech a na ubytovnách, ale i některých lidí hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách a jiných zdravotnických zařízeních či odsouzených ve věznicích, kteří neměli bydlení před nástupem do instituce nebo o něj přišli během pobytu. V bytové nouzi je rovněž asi pětina obyvatel domovů pro osoby se zdravotním postižením, kteří by při poskytnutí potřebné asistence a bydlení velmi pravděpodobně nemuseli žít v instituci. A v neposlední řadě tvoří významnou část domácností v bytové nouzi lidé, kteří sice žijí v bytech, ale ty jsou v nevyhovujícím stavu, přelidněné nebo nejisté.

„Pokud všechny tyto kategorie sečteme, můžeme říci, že celkem se v bytové nouzi nachází přibližně 36 až 61 tisíc domácností, v nichž žije 76 až 165 tisíc lidí,“ odhaduje Jan Klusáček, který jako hlavní analytik Zprávu o vyloučení z bydlení vypracoval. Čísla vycházejí z analýzy dat z informačních systémů Ministerstva práce a sociálních věcí, rozsáhlého zjišťování počtu obyvatel v ubytovacích zařízeních a sčítání osob bez domova v České republice v roce 2019. „Jde přitom pouze o minimální počty domácností v opravdu vážné bytové nouzi, neboť jsme použili velmi přísná kritéria,“ upozorňuje Jan Klusáček.

Bydlení jako problém 2021

Rodiny končí v nevyhovujících bytech, senioři na ubytovnách

V bytové nouzi může být i ten, kdo bydlí v bytě. Bytová nouze v bytech může být dokonce nejčastější formou bytové nouze. Do této kategorie spadá funkčně nevyhovující bydlení bez tekoucí vody či elektřiny, ale také bydlení přelidněné nebo nejisté, tedy přebývání u příbuzných nebo známých. Podle odhadů iniciativy Za bydlení v takových podmínkách přežívá zhruba 9 až 25 tisíc domácností. „Jde především o rodiny s dětmi, celkem se tedy v této formě bytové nouze nachází 40 až 120 tisíc obyvatel ČR,“ vysvětluje Jan Klusáček a připomíná, že jde zároveň o velmi skrytý problém, který se hůře kvantifikuje. „I kdyby se čísla pohybovala na spodní hranici našeho odhadu, půjde zcela jistě o nejvýznamnější formu bytové nouze z hlediska počtu osob,“ dodává Vít Lesák.

Zatímco bytová nouze v bytech se dotýká primárně rodin s dětmi a jen v menší míře bezdětných domácností, prakticky vůbec se netýká seniorů a seniorek. U těch je naopak nejvýznamnějším typem bytové nouze přebývání na ubytovnách. „Roli může hrát to, že například po úmrtí partnera nejsou senioři schopni sami z jednoho důchodu zaplatit běžný nájem,“ odhaduje Jan Klusáček.

Ohrožení ztrátou bydlení: třetinu tvoří rodiny s dětmi

Při analýze dalších problémů v bydlení se výzkumný tým opíral o šetření Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností (SILC), které každoročně realizuje Český statistický úřad. Z dostupných údajů vyplynulo, že v ohrožení ztrátou bydlení je v Česku přibližně 130 až 190 tisíc domácností, v kterých žije 320 až 400 tisíc lidí. „Třetinu z ohrožených domácností představují rodiny s dětmi do 18 let, v kterých vyrůstá přibližně 100 tisíc dětí,“ upozorňuje Jan Klusáček. Tato čísla přitom vycházejí z analýzy dat za rok 2019, neboť data za rok 2020 zatím nejsou k dispozici veřejně.

Ačkoli údaje za loňský rok ještě nejsou kompletní, autoři Zprávy očekávají, že aktuální počty lidí a domácností ohrožených ztrátou bydlení budou následkem pandemie covid-19 vyšší. „Tuto skutečnost mohu potvrdit i z praxe,“ sděluje Iva Kuchyňková z Charity Česká republika a dodává, že v pandemické době se na poradenské a krizové linky Charity obracelo mnoho neúplných i úplných rodin s prosbou o pomoc v oblasti bydlení. „Vzpomenu například na osamělou mámu tří dětí, která kvůli pandemii přišla o práci a v důsledku toho z pronajatého bydlení dostala výpověď. Málo se o tom mluví, ale mnoho pronajímatelů pronajme bydlení jen tomu, kdo se prokáže uzavřenou pracovní smlouvou. Odmítají poskytovat bydlení těm, kdo by byť jen přechodně potřebovali pomoc ve formě dávek,“ vysvětluje Iva Kuchyňková.

Až desetina Čechů má problém na bydlení vydělat

Nenápadný, ale velmi vážný problém v Česku představují nadměrné náklady na bydlení. Těmi jsou podle mezinárodní definice zatíženi lidé, kteří na bydlení vynakládají více než 40 % ze svých disponibilních příjmů. Podle odhadů iniciativy Za bydlení se v Česku s nadměrnými náklady potýká 290 až 350 tisíc domácností, z nichž více než třetina jsou domácnosti seniorské. „Pokud k nim připočteme i domácnosti současně ohrožené ztrátou bydlení, kterých se nadměrné náklady týkají také, znamená to, že celkem u nás trpí nadměrnými náklady na bydlení 420 až 540 tisíc domácností, v nichž žije 760 až 900 tisíc lidí,“ vypočítává Jan Klusáček. Ohrožení ztrátou bydlení či nadměrné náklady na bydlení se tak týkají 9 až 12 % českých domácností.

Toto číslo navíc může v nejbližších letech nadále růst. „V praxi sledujeme nárůst počtu jednotlivců i rodin, kteří na bydlení nedosáhnou,“ potvrzuje Iva Kuchyňková. Důvodem jsou podle ní nepřiměřené náklady na bydlení u nabízených pronájmů. „Výše poptávaného nájmu u většiny inzerátů neodpovídá výši minimální mzdy či průměrným výdělkům pracovníků ve službách či v nejistých úvazcích na stavbách, v logistice nebo v úklidu. Velmi předražené běžné bydlení pak způsobuje, že mnoho lidí, kteří pracují, na potřebné bydlení nedosáhne. Domnívám se, že by mělo být samozřejmé, že si zaměstnanec ze svého příjmu může zaplatit důstojné bydlení a základní potřeby domácnosti,“ dodává Iva Kuchyňková.

Celý život pracovali, v důchodu nemají na nájem

Bydlení jako problém 2021Alarmující je v posledních letech také počet seniorek a seniorů, kteří se dostali do bytové nouze. Roste počet starších lidí v azylových domech a seniorské domácnosti dnes představují až pětinu všech domácností dlouhodobě pobývajících v ubytovnách. „Seniorských domácností je dnes v ubytovnách více než rodin s dětmi. Většina z nich přitom pravděpodobně platí pobyt v ubytovně ze svého důchodu,“ říká Jan Klusáček. Významná část seniorů se přitom dostává do bytové nouze až ve stáří. „Z našich průzkumů v azylových domech vyplynulo, že třetina z jejich uživatelů a uživatelek starších 60 let se ocitla v bytové nouzi až po svých 60. narozeninách,“ dodává analytik.

Zásadní problém pro seniorské domácnosti představují nadměrné náklady na bydlení. „Více než 40 procent svých příjmů na bydlení v Česku vynakládá 110 až 150 tisíc seniorských domácností, tři čtvrtiny z nich jsou domácnosti osamělých seniorek,“ upozorňuje Jan Klusáček.

Seniorky a senioři přitom často nevědí, že by mohli zažádat o příspěvek na bydlení, a to i v případě, že žijí ve vlastním bytě. „Na sociální pracovníky se senioři zpravidla obracejí až tehdy, kdy vzroste jejich potřeba péče, a chtějí si vyřídit příspěvek na péči. Že mohli získat i příspěvek na bydlení, zjistí až dodatečně, anebo ve chvíli, kdy mají problémy s úhradou nájmu a hrozí jim vystěhování,“ vysvětluje Jan Klusáček.

Z analyzovaných dat i rozhovorů s pracovníky sociálních odborů je patrné, že se problematika soběstačnosti a udržitelnosti bydlení neřeší včas. „Systém podpory ze strany státu je nepřehledný, senioři často ani netuší, na jakou podporu mají nárok. Stát nevěnuje dostatečnou pozornost ani osvětě, ani potřebné podpoře terénních sociálních služeb, které jsou těmto lidem nablízku,“ upozorňuje Jaroslav Lorman, ředitel organizace Život 90.

Zneužívají Češi státní příspěvek na bydlení? Data říkají opak

Ačkoli se v Česku často hovoří o zneužívání dávek, z analýzy vyplývá, že u sociálních dávek v oblasti bydlení dochází mnohem častěji k nevyužívání oprávněného čerpání. „Příspěvek na bydlení vyšší než tisíc korun nepobírá osm z deseti oprávněných seniorských domácností, šest z deseti oprávněných rodin a sedm z deseti ostatních domácností,“ vyjmenovává Jan Klusáček. Podle něj by tak problém nedostupnosti bydlení pomohlo vyřešit i to, kdyby stát povzbudil občany k vyššímu čerpání příspěvku na bydlení. K tomu je ovšem třeba nejprve přestat vnímat pobírání dávek jako něco společensky nežádoucího. „Zejména u seniorů a seniorek může při nečerpání příspěvku hrát roli i to, že se stydí za to, že něco potřebují od druhých či od státu. Pocit studu může zvyšovat i častá stigmatizace příjemců sociálních dávek ze strany politiků a médií,“ domnívá se Vít Lesák.

„Čerpání příspěvku na bydlení je zcela legitimním krokem v krizi bydlení, v níž se aktuálně nacházíme,“ domnívá se Klusáček. „Nenormální“ je podle něj naopak nevyužívání této podpory ze strany státu, na kterou má nárok každý, kdo se ocitl v obtížné finanční situaci a přežívá od výplaty k výplatě či od důchodu k důchodu. „Konkrétním způsobem, jak zvýšit informovanost o příspěvku a podpořit jeho čerpání, může být rozšiřování sítě kontaktních míst pro oblast bydlení, která už existují v téměř desítce tuzemských měst,“ navrhuje Vít Lesák.

Cesty ven z krize bydlení? Investice do sociálního bydlení i lepší legislativa

Odborníci se shodují, že krizí bydlení se musí začít seriózně zabývat český stát. Některá dílčí řešení přitom nejsou příliš složitá. Jedním z nich je například efektivnější nastavení možného využití stávajících dávek mimořádné okamžité pomoci (MOP). „Kdyby mohly potřebné rodiny využít dávky mimořádné okamžité pomoci jako příspěvek na uhrazení jinak příliš vysoké kauce, pomohlo by to ze spárů obchodníků s chudobou a do standardního bydlení dostat několik tisíc domácností ročně. Nedostatek peněz na kauci je totiž překvapivě často hlavním důvodem bytové nouze domácností,“ vysvětluje Jan Klusáček.

Počet lidí v bytové nouzi by také mohly pomoci snížit větší investice do sociálního bydlení z prostředků evropských fondů, které by pomohly obcím rozšířit jejich bytové fondy. „Rozšiřování obecních bytových fondů je obzvláště důležité s ohledem na potřeby seniorů a seniorek, na které má obzvláště silné dopady nejistota spojená s nájemním bydlením na soukromém trhu,“ vysvětluje Vít Lesák. Podle něj by také stát měl v rámci Operačního programu zaměstnanost vyhlásit výzvy podporující nástroje a aktivity, které mnohdy dokážou bytové nouzi předejít, jako například kontaktní místa pro bydlení poskytující poradenství. „Osvědčené měkké projekty podpory v bydlení často dokáží vyřešit situaci lidí v bytové nouzi rychleji a úsporněji než nová výstavba,“ upozorňuje Vít  Lesák.

Podle odborníků z iniciativy Za bydlení je dále nevyhnutné přijmout odpovídající legislativu, která umožní lidem a domácnostem zasaženým krizí bydlení svou situaci řešit. „Na vyřešení problémů v bydlení pouze skrze dotační programy na výstavbu, rekonstrukce či výkup bytů nemáme dost peněz a trvalo by to desítky let. Na jeden obecní byt dnes připadá v průměru sedmnáct zájemců,“ popisuje úskalí současného systému Jan Klusáček. Změnit by to mohl komplexní zákon, který by řešil bydlení sociální, dostupné, i podporu v bydlení. O nezbytnosti takového zákona se v Česku hovoří už dvě desetiletí, avšak s minimálními výsledky. „V stávajícím programovém období evropských fondů navíc dojde ke snížení objemu finančních prostředků, na nichž je u nás závislá většina projektů řešení bytové nouze. Zákon o dostupnosti bydlení proto potřebujeme čím dál naléhavěji. Nejen pro nastavení stabilního, předvídatelného a udržitelného financování, ale také pro zajištění rovných šancí na důstojné bydlení lidí napříč republikou,“ uzavírá Vít Lesák.

Váš komentář