Vládní návrh promíjející platbu sociálního pojištění hrazenou zaměstnavatelem za měsíce červen až srpen 2020 vrátil včera Senát do Poslanecké sněmovny. Návrh je jistě dobrým úmyslem pomoci podnikatelům, avšak nebyl s nimi předem konzultován, což se promítlo do velmi nejasného textu. Nedostatky vládního návrhu se nyní pokouší napravit senátní verze. Ačkoli podnikatelé svou součinnost nabízeli již v březnu, nebyli ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vyslyšeni. Jde o společné úsilí Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) spolu s Komorou daňových poradců ĆR (KDP ČR), Svazem obchodu a cestovního ruchu (SOCR), Svazem průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) i Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS).

Jedná se například o způsob stanovení počtu zaměstnanců. Zákon zatím vůbec neřeší, jakým způsobem se má určit počet zaměstnanců, přitom jde o jeden z klíčových parametrů vládního návrhu. V praxi se používá několik způsobů, které ale vedou k různým výsledkům. Podnikatelé vítají, že senátní verze jednoznačně určuje, že se pro určení počtu zaměstnanců použije průměrný přepočtený počet. Jde o údaj, který je zaměstnavatelům dobře znám, používají jej a tento výpočet také zohledňuje délku úvazků jednotlivých zaměstnanců. Je však zcela zásadní, aby se zachovala konzistence ve výpočtových metodikách i v terminologii. Jinak je skutečně obtížné se v legislativě a jednotlivých nařízeních orientovat. Ostatně byli jsme toho svědky například i u programu Antivirus a je třeba takovým situacím předcházet.

Prosazujeme, aby se odpuštění sociálního pojištění týkalo firem do 150 zaměstnanců – namísto 50 z původního návrhu MPSV. Současně je podmínkou, že firma zachovala stav svých zaměstnanců minimálně na úrovni 90 % oproti březnu a také nesnížila mzdy o více než 10 %.

Pomineme-li fakt, že MPSV chce z nějakého důvodu odpustit pojistné jen firmám, které krize prakticky nepostihla, tak návrh vůbec nereflektuje podnikovou praxi,“ dodává k tomu místopředsedkyně AMSP ČR Pavla Břečková.

Je zásadní, aby se pro účely srovnání počtu zaměstnanců v březnu a červnu neuvažovali ti, kteří například pobírají nemocenské dávky nebo odejdou na mateřskou. Když např. ve firmě s 9 zaměstnanci odejde jeden do důchodu nebo z vlastní vůle, tak již firma na odpuštění pojistného nedosáhne. Statistika velkých čísel v segmentu malých a středních firem nefunguje.

Dalším sporným kritériem je, že nesměly o více než 10 % poklesnout mzdy. Kompromisním návrhem prosazujeme akceptaci poklesu alespoň o 20 %, ačkoli i to je pro firmu v útlumu velkým problémem. „Paní ministryně Maláčová evidentně nechápe, že firmy mohou vyplácet jen tolik, kolik vydělají. Jinými slovy, na rozdíl od státního sektoru, kde už nyní je průměrná mzda vyšší než v privátním, firmy v krizích vždy snižují náklady, a tedy logicky i mzdy, které jsou vázané na výkon firmy. „Perlou“ v návrhu je podmínka nesnížení mezd (udržení výše 90% původních mezd). Jestliže náhle nemůžete jet na 3 směny, tak prostě nejsou například noční příplatky – mzda se o ně přirozeně sníží. Stejně tak výkonová složka mzdy vázaná na obrat nebo na získání nových zákazníků je logicky nižší, a nelze hovořit o nevůli zaměstnavatele. I ve státním sektoru, v úřednických profesích, na ministerstvech by nebylo od věci měřit výkon a vázat na to odměnu. Možná by se zrychlila řada úkonů a zlepšil by se servis státu pro firmy, které ho vlastně živí,“ komentuje Pavla Břečková.

Fotka od szmiki95 z Pixabay