…je motto výrazných černožlutých informačních cedulí, které Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy Libereckého kraje (Střevlik) umístila na jarní měsíce na Viničné cestě mezi Oldřichovským sedlem a Ferdinandovem.

Cedule pochází z dílny Střevliku a nejen svým vzhledem, ale i vtipem, budí zaslouženou pozornost. Jejich hlavním úkolem je upozornit především projíždějící cyklisty, aby upravili svou rychlost a byli pozornější v okolí potoků přetínajících Viničnou cestu, kde je v jarních měsících zvýšený pohyb mloků. Ač je zbarvení mloků výstražné, má i všímavý cyklista jen malou šanci, že si jich ve větší rychlosti při střídání stínů na cestě vůbec všimne.

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) patří mezi naše silně ohrožené druhy a v mnoha ohledech je to živočich opravdu pozoruhodný. Podobně jako čolci patří mezi ocasaté obojživelníky, ale díky jeho nápadnému černožlutému zbarvení si ho s čolkem asi nikdo nesplete. Zbarvením varuje případného predátora před svou účinnou chemickou zbraní – toxiny, jež produkuje v kožních žlázách. Před nepřáteli proto prchat nikdy nemusel a je charakteristický svým pomalým pohybem. Po dlouhá tisíciletí si to mohl dovolit, ale na silnicích a lesních cestách je to handicap opravdu fatální!

I pro ostatní obojživelníky představují střety s dopravou vážný problém. U většiny druhů našich žab a čolků však lze po vymapování kritických úseků na silnicích situaci poměrně úspěšně řešit. Ostatní druhy totiž zpravidla podnikají masové jarní tahy na tradiční místo rozmnožování, jímž bývá stojatá vodní plocha. Dá se tedy dopředu poměrně dobře odhadnout kudy, kam a kdy většina populace půjde a rizikový úsek včas zabezpečit dočasnými či trvalými zábranami. S těmi se nyní můžete setkat např. v okolí Šolcova rybníku u Raspenavy. S rozmnožováním mloků je to však složitější. Mloci většinu roku tráví ve vlhčím prostředí hlavně v lesích, ale na vodu nejsou přímo vázáni. K páření dochází koncem léta a na podzim. Vajíčka se potom vyvíjejí v kloace samice až do následujícího jara, kdy samice vyhledává vodní prostředí a částečně vyvinuté larvy klade do čistých vod potoků, studánek či tůněk. Jarní tahy tedy nebývají tak hromadné, ani na jedno místo ani ve stejnou dobu. Rizikovější jsou samozřejmě úseky lesních cest, které křižují potoky, ale jejich přesné určení a zabezpečení je mnohem složitější. Mloci navíc patří mezi dlouhověká zvířata a oproti ostatním druhům obojživelníků neinvestují tolik do kvantity vajíček, ale samice se snaží úspěšnost přežití menšího počtu potomků zvýšit ochranou malých larev ve svém těle. Usmrcení jedné samice na cestě za kladením larev je proto pro populaci mnohem citelnější ztrátou.

Kromě Viničné cesty byla zvýšená mortalita mloků v Jizerskohorských bučinách zaznamenaná i na Smuteční cestě mezi Bártlovou boudou a chatou Hubertka nad Bílým Potokem. Zde je však kromě cyklistů i vyšší pohyb aut a lesní techniky. Z toho důvodu jsou zde alespoň nejkritičtější úseky stejně jako v předchozích letech zabezpečeny dočasnými bariérami, které mloky navádí do propustků pod silnicí. Takových rizikových úseků ale může být na severozápadních svazích Jizerských hor více. Možná jste sami narazili i jinde na přejeté mloky či na úseky cest, kde migrující mloky dosud pravidelně potkáváte. Budeme rádi, když se s námi o takové nálezy podělíte! Svá pozorování s přesnou lokalizací a případně i fotodokumentací prosím posílejte na jitka.fertova@nature.cz. Předem moc děkujeme za spolupráci při ochraně tohoto silně ohroženého druhu.

Váš komentář