Železniční Nové spojení Praha hl. n., Masarykovo n. – Libeň, Vysočany, Holešovice je podle ombudsmana tristní ukázkou selhání orgánů státní správy na všech úrovních. Současně ukazuje nedostatky právní úpravy. Ta nepočítá s možností řešit případy staveb a provozů, na nichž je silný veřejný zájem, které ale ani po realizaci protihlukových opatření nesplňují hygienické limity hluku, a je zjevné, že je ani do budoucna nebudou splňovat. V každém případě je ale podle ombudsmana nepřijatelné, aby úřady déle než deset let umožňovaly využívat nezkolaudovatelnou stavbu opakovaným povolováním zkušebního provozu.

Už déle než 10 let je provoz železniční trati „Nové spojení Praha hl. n., Masarykovo n. – Libeň, Vysočany, Holešovice“ umožněn opakovaným prodlužováním zkušebního provozu, protože stavba nesplňuje současné hlukové limity, nelze ji zkolaudovat a uvést do řádného provozu. K opakovanému povolování zkušebního provozu navíc docházelo pouze neformálním zápisem podle drážních předpisů, nikoli podle stavebního zákona a ve formě rozhodnutí podle správního řádu. Lidem dotčeným nadměrným hlukem z provozu, tak úřady dlouhá léta ztěžovaly možnost bránit se.

Drážní úřad neakceptoval doporučení ombudsmana, aby další žádosti o povolení zkušebního provozu projednal ve správním řízení. Přitom pouze takový postup zajistí, že se k dalšímu provozu železniční trati vyjádří odborný orgán –  Hygienická stanice hlavního města Prahy, která posoudí dopad provozu na hluk. Ministerstvo dopravy, které ombudsman žádal o zajištění nápravy, Drážní úřad podpořilo. Hygienické stanici hlavního města Prahy ombudsman vytýkal, že železniční trať „Nové spojení“ nepovažuje za novou stavbu a při měření hluku pro ni používá příznivější limity určené pro tzv. starou hlukovou zátěž.

Postup úřadů a opakované povolování zkušebního provozu neformálním zápisem rovněž znamenalo, že investor nebyl řadu let nucen provádět dodatečná opatření ke snížení hluku. Úřady se spokojily pouze s výměnou oken v okolních budovách. Ačkoli si lidé žijící v okolí stavby dlouhodobě stěžovali na překračování zákonných limitů hluku, úřady nedokázaly zajistit nápravu. Až v návaznosti na šetření ombudsmana začal stavebník (Správa železniční dopravní cesty) provádět v krátkém časovém sledu efektivní protihluková opatření na dráze, kterými se snaží odstranit nejvíce obtěžující hluk z nákladní vlakové dopravy v noční době. Instaloval kolejnicové mazníky, které mají za cíl eliminovat vysokofrekvenční zvuky, dochází k pravidelnému broušení kolejnic a stavebník rovněž plánuje montáž kolejnicových absorbérů.

Své šetření ombudsman uzavřel konstatováním dlouhodobého nesprávného postupu orgánů státní správy – Drážního úřadu, Ministerstva dopravy a Hygienické stanice hlavního města Prahy. Protože úřady trvají na svých názorech a odmítají zjištěná pochybení napravit, rozhodl se ombudsman informace o případu zveřejnit. Případ Nového spojení ukazuje nedostatky právní úpravy, které měly úřady podle ombudsmana už dávno začít řešit. 

„Máme zde dopravní stavbu, kterou nelze zkolaudovat a řádně užívat, protože provoz na ní překračuje hlukové limity. Jde o významnou trať, na níž je silný veřejný zájem, a je nemyslitelné, aby byl provoz na ní zastaven. Investor už provedl řadu protihlukových opatření, ale ta bohužel nestačí. Orgány ochrany veřejného zdraví navíc mohly za této situace už dávno iniciovat i změnu právní úpravy, která by jasně určila, jak takové zcela výjimečné případy, kde je silný veřejný zájem, řešit. Nelze akceptovat, aby úřady namísto snahy hledat řešení pouze obcházely zákon tím, že řadu let umožňují provozovat dopravní stavbu pouze ve zkušebním režimu,“ kritizuje ombudsman Stanislav Křeček úřady a současně upozorňuje na skutečnost, že nemusí jít o ojedinělý případ. Vždy se podle něj mohou objevit stavby, na nichž je vážný veřejný zájem, ale které po dokončení nesplní hlukové limity, i když stavebník realizuje protihluková opatření. Právní předpisy by podle ombudsmana měly pro tyto případy nabízet přijatelné (kompromisní) řešení. Podle ombudsmana by Ministerstvo zdravotnictví, jako gestor ochrany veřejného zdraví, měl legislativně řešit případy nadlimitních zdrojů hluku tak, aby v konkrétních situacích došlo k proporcionální ochraně jak veřejného zdraví osob, tak veřejného zájmu na provozu daného zdroje hluku.

Ombudsman už také léta upozorňuje na to, že by úřady měly při povolování zejména zásadních dopravních staveb důkladně zkoumat předpokládané dopady provozu mj. na veřejné zdraví a požadovat splnění hlukových limitů s dostatečnou rezervou. Měly by pamatovat na to, že plný provoz v praxi přináší vždy vyšší hlukovou zátěž, než s jakou projekt počítá. Ta se navíc v průběhu provozu nesnižuje, naopak se obvykle v čase neustále s rozvojem společnosti zvyšuje. Už při povolování projektu musí být také stanoveno, jaká protihluková opatření se budou provádět. Mělo by přitom jít vždy o „maximum možného“, tedy o všechna v daném případě proveditelná technická a organizační opatření, která omezí hluk na rozumně dosažitelnou míru. Tou je poměr mezi náklady na protihluková opatření a jejich přínos ke snížení hlukové zátěže, stanovený i s ohledem na počet fyzických osob vystavených nadlimitnímu hluku.

Zpráva z šetření

Závěrečné stanovisko

Fotka od Free-Photos z Pixabay