Ministerstvo zdravotnictví se zcela ztotožňuje s vyjádřením Fóra mobilních hospiců, že článek je plný lží a polopravd, stejně jako s vyjádřením České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a ohrazuje se též proti způsobu, jakým byl článek vytvořen. Odpovědi Ministerstva zdravotnictví na dotazy autora článku Tomáše Lánského byly zcela vytrženy z kontextu a pokráceny tak, aby zapadaly do vyznění článku bez ohledu na to, že jejich originální vyznění bylo zcela jiné.
Článek obsahuje celou řadu nepravdivých a nepřesných informací. Úhradová vyhláška skutečně nestanovuje, kdy má kdo zemřít, ani neomezuje hrazenou domácí paliativní péči na 30 dnů, jak tvrdí Tomáš Lánský ve svém textu. Pouze zde existuje úhradová regulace pro poskytovatele této péče, která říká, že průměrná délka paliativní péče u všech pacientů ošetřovaných poskytovatelem by neměla překročit třicet dní. U konkrétních pacientů pak samozřejmě může být délka paliativní péče kratší či delší a v každém případě je plně hrazena. Dle zákona č. 48/1997 Sb. §22 písm. A) lze po indikaci lékaře hradit domácí paliativní péči po dobu tří měsíců a indikaci lze zadávat i opakovaně.
Domácí paliativní péče je určena pro nemocné v samotném závěru života. Není primárně určena pro pacienty, kteří potřebují paliativní péči trvající řádově měsíce (pro ty je tu standardní domácí péče a paliativní ambulantní péče), byť i s nimi se v úhradové vyhlášce počítá. V pilotním projektu, na základě kterého byla stanovována délka domácí paliativní péče, bylo významné množství pacientů, kteří měli délku ošetřování přes 30 dní a po jejich započtení byla průměrná délka péče 15,2 dne – tedy polovina stávající třicetidenní regulace, do které se navíc drtivá většina domácích hospiců „vejde.“ Je také třeba říci, že v rámci dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb v oblasti paliativní péče bylo dosaženo dohody. O vzájemném boji tak skutečně nemůže být řeč.
„Paliativní péče je nesmírně citlivé téma. Lidé v terminálním stádiu nemoci i jejich rodiny jsou velmi zranitelnou skupinou a české domácí hospice dělají obdivuhodnou a velmi záslužnou práci. Článek redaktora Lánského a především jeho titulek považuji za cynickou bulvarizaci a bezskrupulózní snahu o zvýšení čtenosti na úkor hospiců, jejich zaměstnanců i všech, o které pečují. Už žádost o mé vyjádření na toto téma byla psána sugestivně, a vzhledem k finální podobě článku ukazuje, že autor měl o finální podobě článku jasno bez ohledu na poskytnuté informace. Operovat se smrtí lidské bytosti takto laciným způsobem je něco, co nemohu nikdy akceptovat. Vyzývám vydavatelství MAFRA k omluvě a uvedení dezinterpretací obsažených v článku na pravou míru,“ uvedl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Ministerstvo zdravotnictví s domácími hospici i Českou společností paliativní medicíny komunikuje a paliativní péči i jejímu rozvoji věnuje velkou pozornost. Pro zlepšení systému paliativní péče byly za finanční pomoci Evropské unie vytvořeny a úspěšně realizovány 2 velké pilotní projekty. Jeden se týkal nemocniční paliativní péče, druhý mobilní paliativní péče. Problematika je dále řešena i v rámci Národního onkologického plánu ČR 2030. Nyní se připravují projekty v rámci programu OPZ+ a IROP II. V úhradové vyhlášce je domácí paliativní péče navíc výrazně podpořena, neboť pro letošní rok byly úhrady navýšeny o více než 10 %.
Zároveň se Ministerstvo zdravotnictví ohrazuje proti obvinění, že „trpícímu pacientovi „odmítajícímu“ zemřít v určené lhůtě píchnout vyšší dávku morfia a zabít ho.“ Takové jednání je protizákonné a má-li někdo informace o takové praxi, vyzýváme ho k oznámení Policii ČR. Taková obvinění totiž bez důkazů poškozují poskytovatele paliativní péče, což je nepřijatelné.
_________________________________________
Níže zveřejňujeme otázky redaktora Lánského a odpovědi Ministerstva zdravotnictví v plném rozsahu. Je patrné, že autor při práci s nimi klíčové pasáže zcela vypustil, což vedlo k jejich dezinterpretaci:
Je podle ministerstva nutné hrazení domácí hospicové péče časově omezovat?
Domácí zdravotní péče není nikterak časově omezena. Domácí paliativní péče, na kterou se zřejmě ptáte, je poskytována pacientům v terminálním stádiu a je hrazena jinak než standardní domácí péče, a to s cílem maximálně pomoci v nejtěžších chvílích pacientovi i jeho rodině. Tato péče není omezena na 30 dní.
Pouze zde existuje úhradová regulace pro poskytovatele této péče, která říká, že průměrná délka paliativní péče u všech pacientů ošetřovaných poskytovatelem by neměla překročit třicet dní. U konkrétních pacientů pak samozřejmě může být délka paliativní péče kratší či delší a v každém případě je plně hrazena. Dle názoru odborné společnosti by průměrná délka aktivní paliativní péče měla být do 14 dní, tudíž úhradová regulace je nastavena velmi benevolentně.
Je podle vás současný model funkční?
Stávající model vychází ze zkušeností ministerstva, pilotního projektu a odborných doporučení a je v tomto ohledu funkční a plní svůj účel. Nyní ministerstvo zdravotnictví pracuje na podpoře specializovaných ambulancí paliativní péče, které kapacitám systému odlehčí a budou pečovat o pacienty v závěru života, kteří ještě nepotřebují aktivní paliativní péči hospicového typu. Zároveň ministerstvo dlouhodobě podporuje rozvoj standardní domácí péče. Slabé místo současného modelu je dlouhodobý problém, kterým je sociálně-zdravotní pomezí a jeho nejasné vymezení. Proto pracujeme na společné legislativě, která tento problém vyřeší.
Uvažuje ministerstvo o nějaké změně úhradových vyhlášek zdravotních pojišťoven, které by současný stav změnily?
Za tímto účelem probíhají každoročně mezi poskytovateli zdravotních služeb a pojišťovnami dohodovací řízení o úhradách. Ministerstvo zdravotnictví pravidelně kultivuje úhradovou vyhlášku na základě diskuze s pojišťovnami, poskytovateli zdravotních služeb i odbornými společnostmi. Nově jsme do této debaty jako první vtáhli i pacientská sdružení. Diskuze pro rok 2024 probíhá právě nyní a poskytovatelé mohou v rámci jednání s pojišťovnami diskutovat o případných změnách nastavení regulace.
