Při očistě kuchyně je třeba vypořádat se s širokým spektrem nečistot. Spotřebitelská organizace dTest nechala s kuchyňskou špínou zápolit patnáct přípravků a sledovala jejich výkony. Kolik z nich zápas s mastnotou, připáleninami, zaschlými zbytky jídla a vodním kamenem vyhrálo a které naopak propadly?

Do laboratoře dTest poslal zejména značkové přípravky, několik privátních výrobků obchodních řetězců, čističe vlastních značek drogistických řetězců a tři ekologické přípravky. Jeden vzorek pocházel z Německa. „Jejich praktické výkony prověřila série takzvaných dlaždicových testů, při kterých se na povrch dlaždice či skla naneslo vždy stejné množství nečistoty. Ta se nechala na 24 hodin zaschnout nebo zapéct,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Čističe měly na každý typ špíny dva pokusy. V prvním všechny působily po dobu jedné minuty, ve druhém dostaly opět minutu, případně tolik času, kolik bylo uvedeno v návodu k použití. Delší dobu působení potřebovalo jen pět výrobků, přičemž delší čas vždy přinesl lepší výsledky, ani to ale pokaždé nestačilo na dobré známky.

Nejvyšší váhu dTest přisoudil výkonům při čištění mastného skla. Etikety všech přípravků totiž odmašťovací schopnosti zvlášť zdůrazňovaly. Nedostatečné hodnocení si vysloužily Feel Eco Čistič kuchyní a Fixinela Kuchyně, které mastnotu odstranily velmi málo nebo vůbec. Obdobně dopadly i snahy o odstranění zaschlého žloutku, kde dobrého výsledku dosáhla pouze značka Cillit. Za úklid kuchyňské moučno-tukové usazeniny a zapečeného mléka žádné nedostatečné známky nepadly, nicméně bylo uděleno pět dostatečných u těch přípravků, které odstranily nejvýše čtvrtinu zašpinění. Zato za odstraňování vodního kamene laboratoř rozdala především velmi dobré známky.

Samostatná část testu se zabývala šetrností čističů k životnímu prostředí a vycházelo se při ní z údajů uvedených na etiketách. Asi nejvyšší zárukou ekologické šetrnosti domácí chemie je evropská známka Ecolabel. Aby ji mohly prostředky získat, musí splňovat podmínky stanovené rozhodnutím Evropské unie. Jde například o přísnější požadavky na jejich biologickou rozložitelnost či použití pouze udržitelně získaného palmového oleje. Řada chemikálií se pak při výrobě nesmí používat. Z výrobků v testu se logem Ecolabel mohl pochlubit pouze Frosch Kitchen Cleaner Soda.

„Optikou podmínek pro udělení známky Ecolabel jsme se podívali i na ostatní přípravky. Prostřednictvím údajů na etiketách jsme ověřovali také to, zda výrobky neobsahují některou ze zakázaných či limitovaných látek, třeba obtížně rozložitelné halogenované uhlovodíky, fosfáty nebo konzervační činidla. Důležitá byla i případná deklarace dezinfekčního účinku. Ten je totiž podle pravidel udílení známky Ecolabel zakázán,“ vysvětluje Hana Hoffmannová. Nejméně bodů při kontrole etikety posbíral Sanytol Kuchyně, který obsahoval jak desinfekční přísady, tak fosfáty.

„Je třeba zmínit, že při práci s čisticími prostředky je namístě nejvyšší opatrnost, často totiž obsahují například hydroxid sodný, který může poškodit pokožku. O možných zdravotních rizicích a správném postupu práce se vždy dočtete na etiketě výrobku,“ upozorňuje Hana Hoffmannová.

Jako další z testů dvojí kvality dTest srovnal výkony čističů Cillit Bang prodávaných v Česku a Německu. Obaly si byly v hlavních rysech podobné, identické bylo i deklarované složení. Navzdory tomu se však lišily v některých detailech v návodu k použití. Německý výrobek se měl na silném znečištění nechat působit pět minut, český nejdéle čtvrt hodiny. V praktických zkouškách spolu obě varianty dokázaly držet krok a dostaly srovnatelné hodnocení. Celkovou shodnost narušil pouze rozdíl v ceně, kdy německé balení bylo v přepočtu o několik korun levnější.

Fotka od LaterJay Photography z Pixabay