Z deníku marnostiKniha Dominika Pecky Z deníku marnosti vyšla dvacet let po jeho smrti v roce 1993. Dominik Pecka byl kněz, který se dostal do vězení za komunistické éry.
Vypráví o pobytu ve vězení ani ne o svých trápeních, ale o osudech svých spoluvězňů v lidsky náročném prostředí. Staví na etických zásadách lidského bytí s naléhavou pravdivostí, která je pravdivá a aktuální i dnes. Jeho definice soudnictví – jaký rozdíl je mezi svědkem, znalcem a soudcem? Svědek to viděl a nerozumí tomu. Znalec to neviděl, ale rozumí tomu. Soudce to neviděl, ani tomu nerozumí, ale vynáší rozsudek. Zdá se mi to výstižné, ale zároveň mě to zneklidňuje a už tak pošramocenou víru v jakoukoliv spravedlnost naprosto likviduje. I v tomto prostředí nachází lehoučký a velmi kultivovaný humor. Neztrácí na své schopnosti chápat a odpouštět a hlavně vždy doufat.
Jeho chápání světa stojí na víře v boha a z toho čerpá svou naději. Prožívané dny přijímá s pokorou, a pro mě překvapující jistotou, že slouží bližním i bohu. Je smutné, že člověk člověku není bratrem, ale vlkem a že na tom nic nemění doba, ve které žijeme. Člověk se nemění, jen získal lehký civilizační nátěr, snadno podléhá pocitu moci a dovede být velmi krutý. Maličké nahlédnutí do duše kněze v těžké době.