Hodný, pozorný a ohleduplný partner může na první pohled působit jako ideál. Problém nastává ve chvíli, kdy se vstřícnost změní v pasivitu a veškeré plánování, rozhodování i odpovědnost zůstávají na druhém člověku.
Pasivní partner jen „vlaje“ životem
Na sociálních sítích se pro tento jev rozšířilo označení teorie igelitového sáčku. Popisuje člověka, který se nechává unášet nápady partnerky nebo partnera, sám téměř nic nenavrhuje a na otázky odpovídá, že je mu všechno jedno.
Zpočátku může takové chování působit jako harmonie bez konfliktů. Postupem času však druhému člověku přidává mentální zátěž. Musí organizovat společný život, plánovat volný čas, řešit domácnost a nést odpovědnost za výsledná rozhodnutí.
Z neschopnosti se může stát nástroj
Dalším problémem je chování označované jako weaponized incompetence, tedy využívání vlastní údajné neschopnosti k vyhýbání se povinnostem. Člověk tvrdí, že některé věci neumí nebo jim nerozumí, takže je nakonec vždy udělá jeho partner.
Výsledkem může být stav, kdy jedna strana přefungovává a udržuje domácnost i vztah v chodu na úkor vlastní energie. Tím se vytrácí rovnováha, respekt a často také vzájemná přitažlivost.
Ohleduplnost nesmí znamenat ztrátu vlastního názoru
Rizikem může být i neustálá potřeba zavděčit se. Partner se snaží okamžitě opravit každou špatnou náladu druhého člověka a svou pohodu odvozuje výhradně od jeho spokojenosti. Za péčí se přitom někdy skrývá očekávání odměny v podobě lásky, uznání nebo intimity.
Pokud očekávaná odezva nepřijde, může se objevit zklamání a pasivní agresivita. Vztah potom nepůsobí jako partnerství dvou samostatných dospělých lidí.
Pomáhá předat celou odpovědnost
Řešením není hledat arogantního nebo necitlivého partnera. Důležité je podporovat otevřenost, samostatnost a schopnost vyjádřit vlastní přání. Místo zadávání jednotlivých úkolů lze předat odpovědnost za celý proces od plánování až po dokončení.
Ve vztahu má být bezpečný prostor pro rozdílné názory. Věta „chci vědět, co chceš ty“ může být užitečnější než automatické přijímání ústupků. Každý z partnerů by měl mít také vlastní zájmy, přátele a prostor, který nepatří pouze společnému životu.
Blízkost potřebuje bezpečí i samostatnost
Dlouhodobá přitažlivost nestojí jen na laskavosti. Potřebuje také sebevědomí, iniciativu, schopnost nést odpovědnost a určitou míru samostatnosti. Ohleduplnost zůstává důležitou hodnotou, neměla by však znamenat, že jeden člověk přestane být aktivním účastníkem vztahu.
