• Týmy Lékařů bez hranic jsou na jihu Madagaskaru svědky neobvykle vysoké míry podvýživy, která v některých částech ostrova hraničí s hladomorem. Jde o jednu z nejhorších potravinových krizí v oblasti za poslední desetiletí.
  • Podle klasifikace monitorující globální zabezpečení potravin (Integrated Food Security Phase Classification) je Amboasary-Atsimo nejhůře postiženou oblastí: 75 % z téměř 280 tisíc obyvatel čelí akutnímu nedostatku potravin, skoro 14 tisíc lidí pociťuje jejich kritický nedostatek.
  • Klíčové je nyní vynaložit velké úsilí, co se týče financí, logistiky, ale i lidských zdrojů,
    k zajištění pravidelného zásobování potravinami – a to po dobu několika měsíců.

„Setkáváme se s lidmi, kteří jsou ve zbídačením stavu. Nemají, co jíst, a balancují tak na hraně přežití,“ říká Julie Reversé, koordinátorka aktivit Lékařů bez hranic na Madagaskaru. „Někteří museli prodat své nádobí a nemají už ani v čem nosit vodu.“ V některých vesnicích v oblasti Amboasary v regionu Anôsy Lékaři bez hranic diagnostikovali v průměru u 28 % dětí do pěti let věku stav akutní podvýživy. Jedna třetina z nich je ve vážném stavu a hrozí jim smrt.

Až 74 tisíc dětí trpí na jihu ostrova akutní podvýživou, 12 tisíc z nich její vážnou formou. Vychází to z nedávných údajů madagaskarského systému potravinového dohledu, agentur OSN a podobných organizací, které v oblasti působí. Oproti poslednímu čtvrtletí loňského roku se jedná o 80% nárůst. Skoro 14 tisíc lidí v nejpostiženější oblasti Amboasary hladoví. „Alarmujícím faktem je to, že mezi 2 200 lidmi, které Lékaři bez hranic od konce března léčili na akutní podvýživu, byly nejen děti pod 5 let, ale také adolescenti a dospělí,“ vysvětluje Reversé.

Za krizi může sucho i nemoci

Madagaskar do krize uvrhla zvláštní kombinace různých faktorů. Nejhorší sucho za posledních 30 let zničilo zemědělství, písečné bouře způsobené odlesňováním zasypaly velkou část orné půdy, a zničily dokonce i kaktusové fíky, které běžně bývají posledním zdrojem potravy. Šíření covidu-19 mělo negativní dopad na ekonomiku. S úbytkem potravin rostou zprávy o útocích, loupežných přepadeních a krádežích dobytka, osobního majetku i zásob jídla. Rostou také počty pacientů nakažených malárií, lidé mají navíc jen omezený přístup ke zdravotní péči a pitné vodě, což celou situaci zhoršuje.

Kvůli nedostatku zdrojů je potravinová distribuce – zprostředkovaná Světovým potravinovým programem (WFP) a jinými organizacemi – omezena na porce, které vystačí na půl dne. Některé vesnice nedostávají vůbec žádné zásoby. Tato situace je ještě znepokojivější při představě, že přístup k potravinám bude v nadcházejících měsících problematičtější, protože se v červnu očekává jen velmi chudá nebo přímo nulová sklizeň, kterou pak vystřídá neúrodné období na podzim.

Špatná dostupnost vesnic

Dostat se k lidem, kteří potřebují pomoc, je také náročné. Geografie ostrova s sebou nese specifická omezení — částečně vyprahlý jih je posetý spoustou odlehlých vesnic a jen málem silnic. Cesta z metropole Antananarivo do hlavního města oblasti Amboasary trvá minimálně tři dny jízdy. Poté je to ještě několik hodin chůze do vzdálených vesnic.

 

Sonambinina přišla do mobilní kliniky jako většina vesničanů pěšky. Dorazila k ní asi po pěti hodinách chůze. „Přišla jsem se svými čtyřmi dětmi. Tři z nich trpí podvýživou a odteď jsou součástí programu Lékařů bez hranic. Nemáme dobytek, na polích nic neroste. Živíme se jen hlízami,“ dodává.

V polovině března navíc místní úřady zavedly restrikce ohledně vstupu do země a omezily pohyb mezi regiony kvůli šíření covidu-19. „Stovky tisíc lidí na jihu Madagaskaru závisí téměř výhradně na potravinové pomoci,“ upozorňuje Bérengère Guais, vedoucí krizových zásahů Lékařů bez hranic. „Lidské nasazení a výrazné úsilí — nejen finanční, ale také logistické — je klíčové k zajištění pravidelných potravinových zásob v dostatečném objemu na dalších několik měsíců. Humanitárním pracovníkům musí být usnadněno cestování, a to tak, že je potřeba zajistit pravidelné lety do země a obnovit pohyb v rámci ostrova. Celá populace, která je rozptýlená v rozsáhlé a těžko dostupné oblasti bez dostatečné infrastruktury, zoufale potřebuje pomoc. Hrajeme tady o čas.“

Od konce března tohoto roku týmy Lékařů bez hranic provádí screening podvýživy a léčí pacienty v akutním stádiu. Dále v oblasti Amboasary v mobilních klinikách poskytují základní zdravotní péči. Lékaři bez hranic se také snaží zlepšit přístup obyvatel k pitné vodě — distribuují kanystry, spravují pumpy, čistí, filtrují a převážejí vodu čerpanou z řeky. Momentálně se pracovníci připravují na zahájení potravinové distribuce a posílení lůžkové péče pro pacienty s vážnou formou podvýživy, kteří trpí doprovodnými zdravotními komplikacemi.

Protože mnoho obydlených území chybělo na mapách, od března je Lékaři bez hranic se zapojením dobrovolníků v rámci projektu Missing Maps pomáhají mapovat, aby s použitím aktualizovaných dat bylo možné humanitární pomoc efektivně plánovat.

Váš komentář