Několik škrtů ve vyhlášce, která upravuje poskytování podpůrných opatření pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, zásadně a k horšímu mění podmínky pro jejich poskytování. 

Praha 14. září – Ministerstvo školství v návrhu vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ustupuje od hledání cesty, jak zajistit individuální posouzení potřeb konkrétního dítěte, a vrací se ke “škatulkování” podle diagnóz. To jde zcela proti principům inkluze a proti úsilí vytvářet pro každé dítě takové podmínky, aby se mohlo individuálně rozvíjet na maximum svých možností.

Návrh nového znění vyhlášky, který je nyní v připomínkovém řízení, se přitom neopírá o důkladnější analýzu stávající situace ani o širší shodu v odborné komunitě. Důvodová zpráva, která jej doprovází, nebere v úvahu přínos těchto opatření pro vzdělávání dětí, u nichž chce přístup k těmto službám omezit, a nevěnuje se ani tomu, co pro jejich další vzdělávání bude toto omezení znamenat. 

“Shodou okolností” se změny týkají dvou podpůrných opatření, která jsou pedagogicko-psychologickými poradnami předepisována nejčastěji a zároveň znamenají pro stát největší finanční zátěž.

Návrh nové vyhlášky navíc pracuje s nepodloženými hypotézami. Předpokládá například, že přeřazení tzv. pedagogické intervence ze druhé do první třídy podpůrných opatření, u nichž škola nemá nárok na poskytnutí finančních prostředků, sníží administrativní nároky (školy budou o potřebě pedagogické intervence rozhodovat samy, bez součinnosti s pedagogicko-psychologickou poradnou), ale neomezí poskytování této podpory na školách. 

Pedagogická intervence, při které se pedagogičtí pracovníci věnují žákům ohroženým školním neúspěchem mimo školní vyučování, je nástrojem, jak zlepšit šance na školní úspěch mimo jiné u dětí ze sociálně vyloučeného prostředí a je jedním z mála nástrojů, které přímo na tento handicap míří.

U podpůrného opatření “asistent pedagoga” výčet konkrétních typů znevýhodnění, pro které je toto podpůrné opatření určeno, vylučuje z této podpory a priori děti s jinými typy speciálními vzdělávacími potřebami, aniž by bylo možné individuálně posoudit, zda by právě zapojení asistenta pedagoga nemohlo zvýšit šanci konkrétního dítěte s jinou než povolenou diagnózou na školní úspěch, a tím i na úspěch v jeho dospělém životě. Nově podle předložené vyhlášky nemají mít na asistenta pedagoga nárok mimo jiné žáci se závažným fyzickým postižením, závažnými poruchami řeči nebo učení, dětí s jiným než českým mateřským jazykem nebo v závažných případech sociálního znevýhodnění. To jde přímo proti jednomu z pilířů připravované Strategie 2030+, kterým je snižování nerovností v českém vzdělávacím systému. Takové změny, s nimiž přišlo ministerstvo v návrhu vyhlášky, nelze dělat ad hoc, ale na základě dat a koncepčně. 

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin: “Tento opravdu nepovedený pokus o novelu vyhlášky jakoby byl sondou, kam až může exekutiva zajít, co ještě školský terén snese. MŠMT je zřejmě vedeno snahou ušetřit za každou cenu, bez ohledu na dopady. Novela je evidentně konstruovaná bez širší diskuze s odborníky. Já si dovedu představit dílčí novelizaci, kdy se systém a jeho provozní aspekty optimalizují. Zde by bylo pár úprav žádoucích, poradny se nechovají vždy racionálně a komunikace se školou, například v oblasti pedagogických intervencí, by určitě mohla být lepší. Ministerstvo ale sklízí plody své vlastní nepovedené transformace přímo řízených organizací. V novém NPI ČR v podstatě nejsou žádné kapacity, které by školní poradenství koordinovaly a metodicky vedly, bez toho systém zůstane i nadále pod limitem své efektivity.”