MiS/Georg R.R.Martin a Gardner Dozois jsou úspěšní američtí spisovatelé. Vyzvali proslulé spisovatele a né všichni výzvu přijali, aby napsali povídky o darebácích, neboť podle jejich názoru darebáky má každý rád. Uspořádali soubor 22 povídek do knihy s názvem Darebáci. Povídky zahrnují všemožné žánry a období, od scifi, přes historické po současnost.
Líbila se mi povídka Žesťová žihadla ze současnosti od Bradley Denton o středoškolácích, kteří ukradou hudební nástroje školního orchestru, aby je prodali. Kouzelně vyzní závěr a potrestání viníků. Zaujala mně věta: „Občas je dobré, když se dostanete do úzkých, mít vedle sebe padoucha. Čím horší situace, tím horšího člověka je zapotřebí.“ Napadá mně to čím dál častěji v dnešní době, kdy se slušností a laskavostí člověk nikam nedojde. Občas bych nějakého zdatného darebáka ráda měla k ruce.
Výborná byla i povídka Davida W.Ball s názvem Provenience.
K zamyšlení mně přivedla i povídka Daniela Abrahama Co znamená láska. Povídka patří do scifi, do neznámé doby a do města, které nepatří nikam, kde vládnou zločinecké gengy. I tam prožívají lidé své lásky a naprosto mně šokovala definice lásky, která opravdu není slušná, ale obávám se, že je dost výstižná:“ Láska je, jako když holub sere do davu. Kam to dopadne, nijak zvlášť nesouvisí s tím, kdo si to zaslouží.“
Řada dalších povídek je zajímavá, ale většinou se odehrávají ve snovém, chmurném, mlhavém a bezcitném světě. Maličko autorům nerozumím, co je nutí vytvářet tenhle nereálný svět, nechápu, že se jim nezdá dostatečně hrozný a nebezpečný tento současný, který žijeme. Myslím, že žádná krutost a nesmyslnost, zasazená do dnešního světa se nemůže jevit, jako příliš nadsazená a poněkud výstřední.