Zákon o regulaci reklamy zakazuje směrem k široké veřejnosti propagovat léčivé přípravky vázané výhradně na lékařský předpis. Taková propagace s sebou totiž nese velké nebezpečí pro ochranu veřejného zdraví.

V ČEM MŮŽE BÝT REKLAMA VEŘEJNOSTI NEBEZPEČNÁ?

Propagace léčivých přípravků, které jsou vázány na předpis, není dovolena. U osob, které nejsou zdravotnickými pracovníky, totiž může vyvolat například mylné představy o účincích léčivého přípravku nebo o jeho nežádoucích účincích. Pokud pacientovi, který je pod vlivem reklamy přesvědčen, že mu propagovaný lék pomůže, daný léčivý přípravek lékař nepředepíše, může se ho snažit opatřit jakýmkoliv jiným způsobem.

Důsledkem toho dochází k nárůstu obchodování s těmito přípravky na nelegálním trhu, a tím i rozvoji tzv. černého trhu, na kterém jsou nabízeny léčivé přípravky s prošlou dobou použitelnosti, skladované v nevhodných podmínkách nebo dokonce padělané. Užití takto pořízeného léku pak může znamenat silné ohrožení zdraví nebo dokonce i života.

Nevhodná propagace léčivých přípravků vázaných výhradně na lékařský předpis laikům a nelegální trh s nimi jsou spojené nádoby, které znamenají výrazné nebezpečí pro zdraví občanů. Úkolem SÚKL je konat v rámci zákonných kompetencí tak, aby se toto nebezpečí co nejvíce snížilo.

JAKÉ SDĚLENÍ JE POVAŽOVÁNO ZA REKLAMU?

Zákon o regulaci reklamy zakazuje směrem k široké veřejnosti propagovat léčivé přípravky vázané výhradně na lékařský předpis, přičemž za reklamu se považují všechny informace, přesvědčování nebo pobídky určené k podpoře předepisování, dodávání, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků. Takové informace považované za reklamu mohou pocházet nejen od výrobců, prodejců léčiv, ale také od kohokoli dalšího, a to v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie, který řešil problematiku, jak posuzovat informace šířené bez účasti osob nebo podniků, kteří přímo profitují z prodeje léčivých přípravků.

Soudní dvůr Evropské unie, rozhodl v roce 2009 v tom smyslu, že šíření informací týkajících se léčivého přípravku (zejména jeho léčebných nebo preventivních účinků) třetí osobou může být považováno za reklamu i tehdy, jestliže tato třetí osoba jedná z vlastního podnětu a právně i fakticky zcela nezávisle na výrobci nebo na prodejci takového léčivého přípravku. Navíc, na začátku správního řízení nemůže být zřejmé, zda šíření informací mělo či nemělo vazbu na výrobce či jinou osobu mající zájem na předepisování takového léčivého přípravku. To je skutečnost, již je nutno objasnit a ve správním řízení pak posoudit ve vztahu k dalším skutečnostem, včetně práva na svobodu projevu. Nekomerční účel tedy nelze v žádném případě na začátku šetření předjímat pouze z obsahu sdělení.

Z uvedených důvodů SÚKL posuzuje a prošetřuje některé články v tištěných i internetových médiích z pohledu jejich možného reklamního charakteru. Jedná se o standardní proces, který často začíná podnětem, jejž má SÚKL povinnost řešit.

Váš komentář