Jednou z nejčastěji obsazovaných a nejvíce žádaných profesí u armádních logistiků je řidič. U 14. pluku logistické podpory je téměř polovina služebních míst obsazena řidiči profesionály, řada z těchto míst je přitom kombinovaných s dalšími specializacemi. Aby mohl voják z povolání nebo civilní zaměstnanec resortu obrany funkci řidiče vykonávat, musí být držitelem speciálního osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil.

Tuto podmínku však většina řidičů, kteří k logistikům přichází z přímého náboru po absolvování kurzu základní přípravy nebo od jiných jednotek, nesplňuje. Ti, kteří jsou držiteli civilního řidičského oprávnění pro danou skupinu (B, C, D, E), musí ještě absolvovat speciální vojenský kurz. Ten pro své řidiče už druhým rokem organizuje 14. pluk logistické podpory.

Vzhledem k tomu, že nejčastěji používanou technikou k zabezpečení přepravních úkolů u logistiků jsou vojenské tatry T-815, T-810 a jejich modifikace, je nejvíce žádaný kurz pro skupiny C, popřípadě C + E.

„Důvodem pro organizaci těchto kurzů jsou především specifika vojenské techniky i podmínky, ve kterých je používána. Vojenský řidič totiž musí zvládnout jízdu v terénních podmínkách, často za ztížené viditelnosti, v neprůchodném terénu, včetně použití prostředků k samovyproštění. Řidiči jsou také školeni pro případné nasazení v mimořádných i bojových situacích,“ vysvětluje rotmistr Michal Kábele, učitel řidičů automobilů operační skupiny 141. zásobovacího praporu z Pardubic.

V prvním, teoretickém bloku kurzu se řidiči seznámí s provozem vozidel, parkovou službou, zásadami bezpečné jízdy a technickou údržbou vozidel. Poté už probíhají praktické jízdy ve výcvikovém prostoru a posléze na pozemních komunikacích. „Při tomto výcviku se zaměřujeme také na jízdu ve zvláštním režimu (jízdu v proudech) i noční jízdy,“ prozrazuje Kábele. Ve třetím bloku kurzu řidiči absolvují terénní jízdy na vojenském cvičišti, kde trénují zejména jízdu v omezených průchodech a komplikovaném terénu. Kurz je zakončen závěrečnými zkouškami. „Ty se skládají z ověření technických znalostí, teoretického testu a jízd, vše za přítomnosti zkušebního komisaře Vojenské policie,“ dodává rotmistr Michal Kábele.

Podle Kábeleho se nováčci nejčastěji potýkají s řazením jednotlivých rychlostních stupňů: u vojenských vozidel značky Tatra je totiž ovládání řadicí páky složitější než u běžných nákladních vozidel. „Spočívá v předvolbách takzvaných malých a velkých řad rychlostí. Laicky řečeno má řidič Tatry možnost každý rychlostní stupeň rozdělit napůl a tím využít maximální výkon motoru. Umožňuje to například přizpůsobit se hmotnosti přepravovaného nákladu. Většina nových řidičů, zejména mladší ročníky, je už zvyklá na podstatně modernější techniku a tento starší a složitější způsob řazení jim zpočátku činí problémy.“

Další komplikací, zejména u Tater osmikolových, je horší poloměr otáčení. Některým řidičům začátečníkům se stává, že při průjezdu kruhovými objezdy a zúženými prostory najíždí na obrubníky. Všechny tyto drobné nedostatky se ale daří díky snaze a píli studentů poměrně rychle při praktických jízdách v průběhu kurzu zvládnout.

Rotmistr Kábele společně se svými kolegy, kteří jsou držiteli profesního osvědčení učitele autoškoly, za uplynulé dva roky úspěšně vyškolili více než 180 nových vojenských řidičů profesionálů.