Kutná Hora

   Ať spí, či bdí,

   dávnou historií dýchá,

   od raného středověku,

   kdy v hloubce, uprostřed ticha,

   se objevilo něco

   stejně úžasné jako sůl

   a malou, chudou osadu

   změnil v město stříbrný důl.

   Vlašští mincíři přidávali

   stříbrné pruty, trochu k troše,

   pod jejich zručnýma rukama

   se rodily pražské groše.

   Město bohatlo a vzkvétalo,

   domy oblékaly se draze,

   svou atmosférou, krásou,

   bylo soupeřem i Praze.

   Snad z úcty, či vděčnosti,

   touhy po nádheře,

   začala stavba patronky horníků

   hutí Petra Parléře.

   Jako královská koruna

   zdobená krajkami,

   jako symbol svatosti, krásy

   i nebem nad námi,

   jako otisk vize architektů

   i potu generací,

   jako zrcadlo, co vstřebává

   a nazpátek zas vrací

   tajemství, hudbu, příběhy,

   co dojímají i drtí,

   touhu po svobodě, bezpečí

   a potom dobré smrti.

   Mnohokrát zapršelo,

   hodně se změnil svět,

   pozdně gotický klenot

   rostl více, než pět set let.

   Výrazněji, než obrázek

   na porcelánu z Míšně,

   se vedle honosná stavba

   nad městem vypíná pyšně,

   tři věže, čisté linie,

   plná umění i mýtů,

   vzpomínka na kdysi slavný,

   místní řád jezuitů.

   Sousoší třinácti světců

   tvoří pomyslnou hranici

   mezi vyhlídkou, údolím

   i upravenou vinicí.

   Na ty, co by se rádi

   jejích produktů napili,

   čekají vinné sklepy

   v klášteře svaté Voršily.

   Jako všude kolem,

   z dlažebních kostek vede cesta

   ke kostelu svatého Jakuba,

   duchovnímu srdci města.

   A mladí nedaleko

   nepotřebují sál,

   když rozezní se zvuk kytary

   z náměstí opodál.

   Snad je to atmosférou,

   volností tažných ptáků,

   duchem Dačického, Brandla,

   umělců, bouřliváků,

   co zůstali, když už jednou

   překročili zdejší práh

   a jejich stopy zůstávají

   na stěnách, v kronikách,

   i v tom, co lidem koření

   a zpříjemňuje žití,

   v hospůdkách mezi přáteli,

   s dobrým jídlem a pitím.

   Další významný muž

   se tady narodil,

   zapsaný v naší hymně,

   Josef Kajetán Tyl.

   Navíc oblíbená, moderní,

   místní divadelní scéna

   nese vlajkový prapor

   s odkazem jeho jména.

   Tak žij si klidně dál,

   tajemné, krásné město,

   s příchutí čokolády

   šlapej svou vlastní cestou

   a štíhlý morový sloup,

   co jedno z náměstí zdobí,

   ať ochraňuje Tě

   od nešvarů dnešní doby.

          Dana Dedková

Fotka od Ekaterina Vysotina z Pixabay