Spor se týkal dvou veřejných shromáždění
Případ se týkal spolku Hnutí Pro život a soudního přezkumu rozhodnutí souvisejícího s kolizí dvou veřejných shromáždění. Když se věc dostala k Nejvyššímu správnímu soudu, soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši pět tisíc korun. Na úhradu ale poskytl jen pět dnů, přestože standardní výzva počítá s delší lhůtou.
Po nezaplacení soud řízení zastavil
Lhůta uplynula 9. února 2026 a poplatek v ní zaplacen nebyl. Nejvyšší správní soud proto řízení zastavil. Spor se následně dostal k Ústavnímu soudu, který se nezabýval samotným hodnocením obou shromáždění, ale tím, zda zkrácení času pro zaplacení poplatku nezasáhlo do práva stěžovatele na soudní ochranu.
Zkrácení musí mít přesvědčivý důvod
Ústavní soud dospěl k závěru, že pětidenní lhůta byla v daných okolnostech nepřípustně krátká. Soud může při organizaci řízení reagovat na jeho naléhavost, nesmí ale vytvořit takovou překážku, která účastníkovi bez dostatečného důvodu znemožní věcné projednání jeho návrhu. Zaplacení poplatku je procesní podmínkou, přístup k soudu však nesmí být omezen nepřiměřeným postupem.
Rozhodnutí připomíná význam procesních pravidel
Nález je důležitý i mimo konkrétní spor. Ukazuje, že lhůty nejsou pouhou administrativní formalitou. Mají účastníkům poskytnout reálnou možnost splnit povinnost, která je podmínkou pokračování řízení. Pokud soud od obvyklé lhůty výrazně ustoupí, musí pro to mít konkrétní a přesvědčivé důvody a zároveň zachovat spravedlivou rovnováhu mezi rychlostí řízení a právem na přístup k soudu.
