Představte si naprosto zoufalou situaci, kdy se malá skupinka obyčejných lidí s rodinami postaví po zuby ozbrojené elitní armádě. Přesně to se stalo na jaře roku 1420 u jihočeské Sudoměře, kde hrstka husitů dokázala díky promyšlené taktice nečekaně odrazit obrovskou přesilu těžké jízdy. Událost dodnes ukazuje, že chytrost a odhodlání mohou porazit i mnohem silnějšího nepřítele.
Slavný vojenský střet se odehrál 25. března 1420 v prostoru mezi rybníky Markovec a Škaredý. Oddíl husitů, který čítal pouhé čtyři stovky osob včetně žen a dětí, tudy procházel na své cestě z Plzně k nově budovanému městu Tábor. K obraně i přesunu měli k dispozici pouhých dvanáct bojových vozů. Brzy jim však cestu zkřížilo mohutné vojsko, které tvořilo přibližně dva tisíce těžce oděných jízdních rytířů poskládaných z řad katolických feudálů.
Husité dokázali navzdory drtivé početní i výzbrojní nevýhodě přesilu zdolat. Využili výhod tamního svažitého a bažinatého terénu, kde z vozů vytvořili těžko prostupnou obrannou linii. Útok elitní křižácké jízdy se o tuto hradbu roztříštil, protože rytíři se v bahně nemohli plně rozvinout a ztratili svou jedinou výhodu – údernou rychlost. Husité tak uhájili pozice a mohli pokračovat v cestě. Tento fenomenální úspěch hrstky bojovníků tak definitivně založil zcela novou vojenskou strategii vozových hradeb, se kterou v následujících letech slavil úspěchy především hejtman Jan Žižka z Trocnova.
