Počátky pionýrského hnutí v Československu jsou spojeny s budováním jednotné mládežnické organizace Československý svaz mládeže, jež měla vládnoucí KSČ usnadňovat působení na mládež ve věku školáků základních škol.

První pionýrská organizace
První pionýrská organizace mládeže na světě byla založena v Sovětském svazu na V. sjezdu Ruského komunistického svazu mládeže dne 19. května 1922 a byla zcela podřízena KSSS. Jejím cílem byla výchova mládeže v duchu komunistické ideologie a příprava dětí ke vstupu do Komsomolu (Všesvazový leninsko komunistický svaz mládeže) a posléze do KSS. První zásada sovětských pionýrů zněla: „Pionýr vroucně miluje svou sovětskou vlast, je věrný velikému dílu Lenina a Stalina – dílu komunismu.“ Na výzvu „K boji za věc Komunistické strany buď připraven!“ odpovídali pionýři „Vždy připraven!”

Dětské a mládežnické organizace KSČ v předválečném Československu
Úspěch československých komunistů po druhé světové válce do jisté míry závisel i na důrazu KSČ při získávání nejmladší generace v období první republiky. Komunistická strana Československa vytvářela v předválečném Československu obdobnou síť volnočasových organizací jako její rivalové: dětské hnutí (Mladí Průkopníci, též Rudí Průkopníci, později Pionýři), mládežnické hnutí (Komsomol, Komunistický svaz mládeže), ženské komunistické sekce (tzv. ženodděl), sportovní organizaci Federace dělnických tělocvičných jednot ( Spartakovi skauti práce, později Federace proletářské tělovýchovy) a vedle nich také komunistická družstva (nejsilnějším konzumním družstvem českých komunistů byla Včela, německých komunistů liberecké konzumní družstvo Vorwärts/Vpřed).

Organizační propojení dětského a mládežnického hnutí s ostatními strukturami KSČ vytvářelo jednotnou strukturu: vedoucí jednotlivých dětských skupin Rudých průkopníků se rekrutovali z členů Komsomolu, přičemž provázání dětských a mládežnických organizací se stranickou organizací KSČ si komunisté zajišťovali prostřednictvím růstového členství (tzv. od kolébky do hrobu). S třídní výchovou se dítě mělo setkávat již v raných letech svého života skrze působení matky organizované v ženském hnutí (ženodděl, periodický časopis Komunistka, později Rozsévačka). K samostatnému členství prvního stupně mělo být dítě připuštěno v deseti letech (kdy mohlo získat rudý pionýrský šátek) a ve čtrnácti letech mohlo postoupit ke členství v Komsomolu. Mládežnické organizace sdružovaly mladé lidi od 14 do 21 let věku, kdy vstupovali přímo do struktury stranické organizace KSČ.

Základní znaky a symboly Mladých průkopníků byly v podstatě shodné se znaky a symboly Spartakových skautů práce. Také u Mladých průkopníků se stal rudý trojcípý šátek sjednocujícím symbolem spolu s rudými vlaječkami a vlajkami se znaky kladiva a srpu a pozdravem se zdvižením pravé ruky nad skráň: „K boji za věc dělnické třídy buď připraven!“. Oproti SSP nebyl u Mladých průkopníků vyžadován předpisově jednotný kroj a požadovalo se jen nošení rudého šátku, popřípadě zelené košile. Od roku 1934 začalo do řad Rudých průkopníků pronikat oblékání podle vzoru sovětských pionýrů: tmavé kalhoty či sukně, bílá košile a rudý šátek. Prapory a vlajky dostávaly oddíly MP zpravidla k slavnostním příležitostem od organizací KSČ, Komsomolu nebo od sovětských pionýrů a komsomolců.

Centrálním tiskovým orgánem komunistické mládeže se stal list Komunistická mládež. V letech 1924 a 1925 vycházel nákladem přibližně 7 000 kusů, přičemž 3 000–3 700 kusů vycházelo v české a 3 000–3 300 kusů v německé verzi. Dětskému hnutí Rudých Průkopníků byl určen časopis Kohoutek. Tělovýchovná organizace FDTJ vydávala svůj vlastní časopis Výboj. Studentstvo a mladá komunistická inteligence četla spíše teoretizující časopis Avantgarda. V německých oblastech Československa vycházely například Der junge Kamerad, Junge Gard, Roter Trommler Jugendkorrespondent. Z Německa byl do Čech dodáván časopis Das proletarische Kind. Bohatě ilustrovaný časopis Arbeiter-Ilustrierte Zeitung byl pro československé čtenáře tištěn v Liberci.

Po úředním zastavení činnosti Komunistické strany československé v zemi České a Moravskoslezské (dne 20. října 1938), při kterém došlo také k zastavení komunistického denníku a periodického tisku, následovala likvidace spolků, které tvořily pomocné orgány strany, nebo těch, které nebyly jen okrajovými složkami strany a účastnily se politických akcích této strany, KSČ podporovaly anebo se jinak exponovaly pro ideologii této strany. V rámci této likvidační akce byla dne 28. října 1938 úředně zastavena a zakázána činnost spolku „Solidarita, sdružení na obranu práv a pro sociální pomoc“ a dne 5. listopadu 1938 spolku „Liga pro lidská práva v Československu“. Dne 16. listopadu 1938 byla dále úředně zastavena činnost spolku „Svaz mladých v republice Československé“ a spolku „Dělnická stráž“. Dále došlo k likvidaci spolku „Federace proletářské tělovýchovy“, který ohlásil u policejního ředitelství v Praze svolání mimořádného sjezdu na den 27. listopadu 1938 s programem „rozchod spolku“. Jednoty proletářské tělovýchovy, v uvedeném spolku sdružené, tak měly učinit do konce listopadu 1938 (pokud se už nerozešly).

Budování jednotné mládežnické organizace (1945)
Související informace naleznete také v článcích Československý svaz mládeže, Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže a Československý svaz tělesné výchovy a sportu.
Dne 12. května 1945 byl založen Svaz české mládeže (na Slovensku 15. srpna 1945 v Martině Sväz slovenskej mládeže, na východním Slovensku Svaz mládeže Karpat, Sdružení polské mládeže) a 5. června 1945 se strany Národního bloku (Komunistická strana Československa, Československá strana sociální demokracie, Československá strana národně socialistická) dohodly, že nebudou tvořit vlastní stranické organizace mládeže a že budou spolupracovat na vybudování jednotného svazu české mládeže, který by sdružoval mládež na nestranické všenárodní základně a v němž by byla organizována především pracující mládež měst i venkove, mládež dělnická, rolnická, studentská atd.

Paragraf 1 navrhovaných stanov uváděl: Svaz České mládeže je jednotnou a výlučnou organizací české mládeže. Jeho působnost se vztahuje na Čechy, Moravu a Slezsko se sídlem ústředí v Praze, dále pak stanovy uváděly, že SČM bude vést a vychovávat mládež v době mimoškolní a to od šesti let. Zrovna tak měla být pod Sokolem sjednocena tělovýchova. S jednotnou mládežnickou organizací (hlavně z ideologického hlediska) nesouhlasila Československá strana lidová. V květnu 1946 vystoupila též Československá strana národně socialistická.

Začlenění Junáka do Svazu české mládeže (1945)
Specifickým případem byla organizace Junáka, který se měl rozhodnout mezi vstupem do mládežnické organizace SČM nebo do tělovýchovy Sokola. Na poradách 6. – 7. září 1945 se zástupci vlády ministr školství Zdeněk Nejedlý a ministr informací Václav Kopecký dohodli se zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru (ÚNTV), SČM a Junáka, „že junácká výchova bude organizována výlučně ve Svazu české mládeže”. V pondělí 10. září 1945 se na valném sjezdu Junáků v městské knihovně v Praze sešli delegáti skautských jednotek z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý, zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru a Svazu české mládeže (SČM), aby dojednali se Svazem české mládeže podmínky sjednocení.

Podle sjednané dohody vstoupil Junák do SČM jako celek se svou širokou samosprávou. Junáctví (skauting) mělo být nadále organisováno výlučně ve Svazu české mládeže a to v oddílech Junáka, přičemž organizace Junák, jeho výchovná soustava, zákon a slib, stupně junácké vyspělosti, kroj a odznaky zůstaly zachovány a zrovna tak zůstal Junák členem mezinárodní skautské organizace. Stanovy Junáka byly přizpůsobeny stanovám SČM, podle kterých měl vstoupit ve styk i s obdobnými organizacemi mládeže SSSR. SČM zaručoval Junáku jeho vlastní hospodářskou samosprávu a povolil mu organizaci Sdružení přátel Junáka z řad dospělých. Nadále Junák vystupoval pod názvem: „Junák, ústředí skautské výchovy SČM”. Ze sjednocovací schůze byl zaslán pozdrav prezidentu republiky Edvardu Benešovi, ministrům národní obrany a školství, státnímu tajemníku M. Ferjenčíkovi, Skautské radě v Bratislavě, ruským Komsomolcům a Světovému skautskému ústředí v Londýně.

Sjezd konstatoval, že Junák chce v rámci SČM pomáhati úplnému sjednoceni všech spolků a institucí, které se zabývají mládeží a trvá na svém návrhu, aby byl zřízen úřad pro mládež. Se slovenskými skauty hodlá utvořiti nový svazek československého Junáka. S budoucím Sokolem bude udržovati přátelské styky a svou tělovýchovu hodlá prováděti v místních tělovýchovných jednotách. Junáci chtějí pracovati na sjednoceni veškeré slovanské mládeže k tomu, aby za vedení velkých ruských bratří zaujala ve světovém bratrství mládeže místo, které ji patří.
—Slovo národa: orgán československé strany národně-socialistické, 12.09.1945

O prázdninách pořádal Svaz české mládeže od 24. do 30. srpna 1945 na zámku v Jinošově u Náměště nad Oslavou pro kulturní referenty Svazu české mládeže a vedoucí Junáka školení. Součástí přednášek byl i dialektický a historický materialismus a marxistická hospodářská soustava. Následně se vyškolení kulturní referenti rozjeli do všech krajů, aby zde vedli kulturní život mládeže. Na konci října 1945 obdržely Okresní národní výbory od Ministerstva ochrany práce a sociální péče oběžník, který doporučoval, aby organizaci Junáka, ústředí skautské výchovy SČM, jež sdružuje nyní více jak 250 000 mladých Čechoslováků a provádí teoretickou výchovu v klubovnách, praktickou v přírodě a v táborech, vycházely vstříc při hledání vhodných místností.

Již mnohokrát jste četli v JUNÁKU ze života sovětských pionýrů. Váš upřímný zájem o ruskou mládež se projevil stovkami žádosti o adresy bratři a sester z SSSR, abyste si s nimi mohli dopisovat. V článcích o pionýrech budeme pokračovat a dnes vás zavedeme do jednoho Domu pionýrů, abyste poznali jak se ruská mládež vzdělává a baví.
—Časopis Junák, 10.10.1946

Na konci roku 1947 zveřejnilo Ministerstvo školství a osvěty ve svém týdeníku pro tělesnou výchovu „Naše cesta” článek o pionýrských táborech v Sovětském svazu, jejichž tělovýchovné zaměření přirovnávalo k organizaci Junáků-skautů a následně v roce 1948 bylo komisemi mládeže KSČ založeno několik pokusných pionýrských oddílů a letních pionýrských táborů.

Akční výbor Junáka (1948)
Akční výbor Junáka ve složení: Prof. Jaromír Preininger (průkopník), dr. Josef Cyvin-Akola (předseda), dr. Růžena Vančurová, dr. Pavel Křivský, dr. Marie Drbalová, Ferdinand Stopka, Antonín Žák, Bivoj Jedličková, dr. Jiří Chyský, Dagmar Neudeřilová, Jiří Dvořák (Sopka), Milan Skalník (Medník), Jiřina Pokorná, dr. Jiří Starka (Hakim), Miroslav Novotný (Ataman), Jiří Haškovec, Jarina Štěpánková, vydal 26. února 1948 prohlášení, ve kterém mimo jiného uváděl:

Dnešní historická doba zavazuje Junáka, aby projevil svůj kladný postoj k událostem, jež zpevňují naši lidově demokratickou republiku. „Junák” representovaný podepsaným akčním výborem se staví po bok silám, sdruženým v nově vládě Klementa Gottwalda. Abychom tento vývoj zabezpečili, budeme vychovávat mládež k nejintensivnější účasti na výstavbě státu. Budeme pomáhat všem kladným a tvořivým složkám, budeme bojovat proti všem nepřátelům naší lidově demokratické republiky. Navážeme neprodleně spolupráci se Svazem české mládeže s se všemi organisacemi mládeže slovanských národů, abychom spolu s nimi pomáhali lidstvu na cestě k světovému míru, demokracii politické i hospodářské a humanitě.
—Slovo národa: orgán československé strany národně-socialistické, 27.2.1948

Československý svaz mládeže – Pionýrské oddíly Junáka (1949 – 1950)
Vztah komunistického režimu k dětem se v prvních poúnorových letech utvářel postupně. Z pohledu vládnoucí Komunistické strany Československla spočíval základní cíl v prosazení komunistické výchovy mladé generace a všechny zainteresované instituce měly usilovat o to, aby si děti a dospívající mládež osvojily pozitivní vztah k socialistické společnosti a přijaly svou vlastní roli v ní. Mladou generaci v tomto smyslu formovala především škola a na ni navazující mimoškolní výchova. Dne 8. září 1948 schválil Ústřední výbor KSČ vznik „Pionýrských oddílů Junáka” (POJ) a pro jejich budování v praxi ustanovil komisi, jejíž úkolem bylo vybudovat do I. sjezdu ČSM miliónovou organizaci mládeže. ÚV KSČ rovněž rozhodl, aby na školách II. stupně byly vytvořeny pionýrské oddíly Junáka, v nichž by se do sjezdu sdružilo 100 000 pionýrů. V prosinci 1948 a v lednu 1949 proběhla školení pro funkcionáře pionýrského hnutí. Výběr frekventantů prováděly okresní a krajské výbory KSČ.

Ve dnech 23. – 24. dubna 1949 se v pražském Radiopaláci sešli na ustavující konferenci delegáti čtyř prorežimních mládežnických organizací (500 delegátů ze Svazu české mládeže, 330 delegátů ze Svazu slovenské mládeže, 37 delegátů ze Svazu zakarpatsko-ukrajinské mládeže a 27 delegátů ze Svazu polské mládeže z Ostravy), kteří se rozhodli pro sloučení v jeden Československý svaz mládeže.[24][25] Dětskou organizací Československého svazu mládeže se podle výnosu Ministerstva školství, věd a umění (MŠVU) z 28. dubna 1949 stal Junák. Jeho členy byli chlapci a děvčata ve věku do 15 let. Vedle dosavadních místních oddílů Junáka měly být na národních a středních školách zakládány Československým svazem mládeže (ČSM) pionýrské oddíly Junáka (POJ), jejichž úkolem bylo zajistit lepší spolupráci v budování jednotného školství. Oddíly vedli členové ČSM. O přijetí nového člena rozhodovala schůze celého oddílu na základě jeho chování a práce ve škole a mimo školu. Nový člen byl přijímán na slavnostním shromáždění skupiny, kde složil slib.

Ministerstvo školství, věd a umění ve svém výnosu upozorňovalo, že Pionýrské oddíly Junáka mohou zakládat pouze členové ČSM, pověření krajským výborem ČSM, a to podle směrnic daných jim ústředím Junáka se sídlem v Praze II, Soukupovo náměstí čp. 28. Člen ČSM, který na škole hodlal založit POJ se musel ředitelství školy prokázat pověřením krajského výboru ČSM. Ředitelství škol a učitelské sbory měly zakládání pionýrských oddílů Junáka všemožně podporovat a za tím účelem se jeden z členů učitelského sboru stal důvěrníkem POJ na škole. Práce důvěrníka se hodnotila jako vícepráce pro pedagogickou odměnu. Ředitelství škol mělo dále pro činnost POJ ve školní budově vyhradit místnost (místnosti) pro pionýrskou klubovnu.

Pionýrské oddíly byly utvářeny překotně a právě v nich byla první generace poúnorových školáků konfrontována s nebývalým působením komunistické ideologie a propagandy. Na počátku 50. let vyrůstala síť školních družin pro děti zaměstnaných rodičů, v okresních městech se zřizovaly pionýrské domy a do roku 1953 se rovněž citelně měnila skladba dětských časopisů.[28] Po sloučení časopisu Vpřed s časopisem Junák do časopisu „Junáci, vpřed!” se objevil komiks „Jiskrovci”, kreslený stejně jako předchozí Rychlé šípy, ale již tematicky zapojený do služeb poúnorového budování socialistického státu.

Soudruzi a soudružky, v návrhu změn v organisačním řádu strany je navrženo zvýšení věkové hranice pro přijímání členů na 18 let. Všichni víme ze zkušenosti, že to je návrh správný a bude zajisté sjezdem schválen. Znamená však, že naše strana nebude nyní ve svých organisacích bezprostředně vychovávat nejmladší ročníky dospívající mládeže a že tudíž ještě více stoupá význam práce Československého svazu mládeže. Na Svazu mládeže a na pionýrské organisaci, kterou tvoří a vede, záleží při plnění jejích úkolů, které tak krásně rozvinul soudruh Kopecký, totiž úkolů vychovávat nového socialistického člověka, učit mládež z hluboké studnice socialismu i ze slavných národních tradic, učinit z mladé generace úderníky socialistického budování.
—Protokol IX. řádného sjezdu Komunistické strany Československa: v Praze 25.-29. května 1949

Organizace POJ
Pionýrský oddíl tvořili pionýři jedné třídy. V čele oddílu stála oddílová rada o třech až pěti členech, volená na schůzi oddílu. Každý oddíl vedl vedoucí – člen ČSM. Oddíl se dělil na družiny po pěti až deseti členech. V čele družiny stál volený předseda. Všechny Pionýrské oddíly Junáka (POJ) na škole vytvářely pionýrskou skupinu, kterou řídila skupinová rada ze tří až pěti členů, volených na shromáždění všech pionýrů celé školy, a z před- sedů jednotlivých oddílů. Pionýrskou skupinu vedl opět člen ČSM za spolupráce člena učitelského sboru. Rady pionýrských oddílů a skupin měly napomáhat žákovské organizaci.

Pionýrské zásady
1. Pionýr miluje svou lidově demokratickou vlast. Je hrdý na svůj národ, který pod vedením prezidenta Klementa Gottwalda buduje socialismus. Miluje svou lidově demokratickou republiku a její armádu, záruku bezpečnosti našeho státu.
2. Pionýr přeje svobodu a mír všem národům. Miluje našeho osvoboditele Sovětský svaz, zemi svobody, míru a socialismu.
3. Pionýr se dobře učí. Plní vzorně svoje školní povinnosti, má rád knihy, stále se vzdělává, aby se stal uvědomělým a platným budovatelem socialismu.
4. Pionýr je pracovitý. Ctí každou práci, která přináší prospěch celku a účastní se jí podle svých sil. Především pomáhá rodičům.
5. Pionýr pečuje o své zdraví. Dbá o svou čistotu a je otužilý, aby byl zdatným pracovníkem a obráncem své vlasti.
6. Pionýr je ukázněný. Dbá rad svých rodičů, učitelů a vedoucích. Podřizuje se vždy vůli kolektivu.
7. Pionýr chrání svou pionýrskou čest. Zastává pravdu, je čestný a odpovědný, není sobecký a jedná vždy spravedlivě. Váží si všech pracujících lidí.
8. Pionýr je mladým hospodářem své země. Miluje přírodu, zachází šetrně se vším, co bylo vytvořeno lidskou prací. Chrání společný majetek a střeží jej před škůdci a nepřáteli.
9. Pionýr je věrným a spolehlivým druhem. Pomáhá spolužákům a je přítelem malých dětí.
10. Pionýr se připravuje vstoupit do řad členů ČSM. Bude proto vždy a všude vzorným pionýrem, aby byl přijat do ČSM, který sdružuje nejuvědomělejší mladé budovatele republiky.

Slib. Já, mladý pionýr lidově demokratické republiky Československé, slibuji před svými druhy, že se budu učit a jednat tak, abych byl platným občanem své milované vlasti.
—Věstník ministerstva školství, věd a umění, 15.05.1949, s. 183

Heslo, pozdrav, šátek, prapor
Pionýrské heslo znělo: „K budování а k obraně vlasti — buď připraven!“, na nějž pionýr odpovídal: „Vždy připraven!“ Pionýři se zdravili pionýrským pozdravem, otevřenou rukou zvednutou nad čelo, obrácenou hranou dopředu. Pozdrav měl vyjadřovat, že zájem pracujících všech pěti dílů světa klade pionýr nad zájmy svoje. Povinností pionýra bylo ctít a chránit prapor svého oddílu a skupiny. Rudá barva praporu měla připomínat oběti, za které byla vykoupena svoboda národa, jeho šťastná budoucnost a slib pracovat ve prospěch vlasti. Pionýrský šátek byl součástí rudého praporu, proto jej pionýr měl chránit a být na něj hrdý.

Pionýrská bojová hra – K obraně vlasti buď připraven!
V říjnu 1949 připravil ČSM ve spolupráci s armádou a Sboru národní bezpečnosti v Praze pionýrskou bojovou hru K obraně vlasti buď připraven!, které se účastnilo 11 pionýrských brigád z Ruzyně, Liboce, Kněževsi, Vokovic, Podbaby, Budovce, Roztok a Horoměřic.

 

Váš komentář